Nymfomanie má mezi lidmi poněkud zavádějící pověst. Rozhodně tomu nepomáhají filmové komedie či hospodské vtípky oplzlých štamgastů. Muži si pod pojmem nymfomanka představují ženu s neutuchající touhou plnit všechny sexuální sny. Realita je však zcela odlišná, protože se jedná o závažný psychický problém. Mýtus o tom, že být nymfomankou či nymfomanem je život plný vzrušení a potěšení, je doopravdy prokletím.
Řecký mýtus
Kromě zjednodušujících příhod a vtípků celému mýtu o sexuálním ráji nahrávají i staré řecké pověsti. Samo slovo nymfomanie totiž vychází z řecké mytologické postavy jménem Nymfa. Víla, tedy spíše vodní, lesní či horská bohyně jsou popsány jako krásné ženy plnící milostná přání. Řekové a Římané vytvářeli jejich odkaz tím, že stavěli svatyně, ale zasvěcovali jim dokonce jeskyně.
Zde však narážíme na první problém, kterým je zcela mylná představa o celém problému. Ano, nejedná se o nic příjemného a termín nymfomanie se používá v sexuologii, lékařství a psychologii. Popisuje nemoc, jež je charakteristická nadměrným sexuálním apetitem. Nymfomanie se tak shrnuje pod pojmem hypersexualita.
Individuální problém
V žádném případě se tak nejedná o život plný rozkoše a potěšení. Naopak jde o nepřetržitou frustraci, protože uspokojení nepřináší ani opakovaný sexuální styk či masturbace. V extrémních případech je nutný k uspokojení sex v jakékoli podobě hned několikrát denně a pro mnohé ani to nestačí.
Jedním z faktorů, které znepříjemňují život, je časté střídání partnerů a vyhledávání nových. Tím se osoby vystavují riziku nákazy pohlavních chorob či nechtěného těhotěnství. Dalším příkladem prokletí je nutnost provádět masturbaci hned několikrát denně, nehledě na to, kde se nemocný nachází. Nymfomanie se u každého projevuje individuálně, ale jen málokdo je s tímto prokletím spokojený.
Jak se nymfomanie projevuje?
Nejvíce se nymfomanie projevuje zvýšenou touhou po sexuální aktivitě. Nátlak na partnera je tam mnohdy neudržitelný. Nejvíce se však rozvíjí závislost na masturbaci. Hypersexualita je sice lékařská diagnóza, ale není biologický problém, jedná se tak spíše o psychologický problém. Ten se projevuje také ipulzivním chováním, frustrací.
Příčina je však nejednoznačná. Spekuluje se, že jde o vrozenou vadu či je nemoc navázána na jiný psychocký problém plynoucí z nevyřešených partnerských vztahů. Kořen tak najdeme klidně i v genetice. Vpodstatě jediný způsob, jak lze hypersexualitu léčit, je formou psychoterapie a pravidelným setkáváním s psychiatrem. Hypersexualita obecně spíše postihuje muže a nymfomanií trpí jen velmi opravdu malý počet žen.
Člověk s neustálou chutí na sex může svou touhu uspokojovat náhodným sexem. To je nebezpečné na přenos pohlavních chorob. Myslete na své zdraví a používejte ochranu. Vyhnete se tak případným zdravotním komplikacím.
