Stejně jako v České republice je nejpočetnější příjmení, které odkazuje na nově příchozího také v Polsku. Tady jej ale píší s krátkým “a” a dvojitým v - tedy Nowak. Stejně jako my a Poláci jsou na tom i Slovinci, kde nad všemi ostatními příjmeními vévodí Novakovi. I když se to nezdá, můžeme jako státy mezi sebe přibrat i Španělsko s jeho příjmením García, které má v překladu stejný význam.
Finové tak trochu nevědí
Na rozdíl od jmenovaných států na to seveřané šli jinak. Například ve Finsku “vládnou” Korhonenové, což je příjmení, které v současné finštině nemá logický význam. Podle jazykovědců se ale slovo korho v minulosti vyskytovalo buď v souvislosti s osobou necitlivou, pyšnou nebo vychloubačnou, což by Finy příliš nešlechtilo.
Na druhou stranu mohlo jít také o vypůjčené slovo od balstkých národů a potom by se mohlo jednat o lidi, náležející ke starším ve vesnici nebo přímo o náčelníky. Sami Finové se z tohoto výčtu jistě kloní ke šlechetnějšímu vysvětlení.
Věřící Švédové
Švédové samozřejmě nemají Nováky ani Korhoneny, v této zemi je nejčastějším příjmením Andersson, a to zjevně proto, že šlo o velmi věřící národ. Příjmení je totiž odvozeno od jména Andrew. Právě to byl první Ježíšův učedník a bratr apoštola Petra. A protože Švédové přidávají koncovku son na znamení, že jde o syna - jsou vlastně všichni Anderssonové synové Andrewa.
Mužovi synové
Zůstaňme ještě chvíli na severu, kde se Norové nejčastěji jmenují Mansen. I tady se používá koncovka, upozorňující na skutečnost, že jde o mužské příjmení a jeho nositel je synem svého otce. Pak je snadné si odvodit jeho význam - slovo man totiž označuje jednoduše muže.
Velmi plodní mlynáři
Podívejme se ale i do států, které jsou nám přece jen blíž, alespoň geografickou polohou. Tak tedy Němci: tady je nejčetnějším příjmením Müller, v češtině by to byl Mlynář. Buď tedy byli mlynáři v Německu výjimečně plodní, nebo se v téhle zemi mlynářství neobyčejně dařilo. Stejně jako Němci jsou na tom také Švýcaři. I zde převažují nad ostatními Müllerové, zatímco v nám sousedním Rakousku jsou to Bauerové.
Slovenští Chorvaté či synové kněžích
Stejně jako zmiňovaní zbožní Švédové, ani Řekové nezůstávají v tomto ohledu pozadu. Papadopoulos, tedy nejčetnější tamní příjmení, znamená v překladu syn kněze. To Italové šli pro svoje nejčastější příjmení jinou cestou. Jen těžko v některé vesnici nenarazíte na Rossiho, původně člověka rusovlasého. Zajímavé je, že na Slovensku je nejvíce Horváthů, tedy vlastně Chorvatů, což jistě překvapí víc než v samotném Chorvatsku, kde toto příjmení (Horvat) také nosí v občance nejvíce místních.
Velcí, Mladí nebo prostě Martinové...
Francouzi se svým příjmením, které stojí na špici všech ostatních, příliš nezabývali. Je to zkrátka národ Martinů. V Maďarsku mají převahu Nagyové, tedy velcí lidé. Dánsko ovládají De Jongové, tedy Mladí, a Nizozemsko Peetersové, Anglie je plná Smithů a Rusko zase Smirnovů.
Na Wangy ale nemá nikdo
Z výčtu nejčastějších příjmení tedy jasně plyne, že šel každý stát svojí cestou, ale Novákové jsou přece jen nejrozšířenější v největším počtu z nich. A kdybychom se neomezili jen na Evropu? Pak bychom se museli smířit s tím, že Nováků nikdy nebude tolik jako čínských Wangů. Abychom toto příjmení dohnali, potřebovali bychom na to víc než devítinásobek všech obyvatel. Wangů je totiž na světě prý více než 93 milionů.
Zdroj: wikipedie
KAM DÁL: Nejnenáviděnější stavba Prahy. Socialistické Kongresové centrum skrývá několik nečekaných pokladů
