„Nemyslím si, že je bezpodmínečně nutné či vhodné dětem něco spořit mimo kapesné. Ale proč ne. Pokud však něco spořím, nemělo by se to přehánět, aby se také děti učili, že "něco jako oběd zadarmo neexistuje". Aby se v nich nebudovala tzv. "mentalita nároků", tedy, že se o ně někdo postará (stát, rodina, škola, zaměstnavatel, úřad atd.). Takže zde je někdy první chyba - zejména rodiče co na to mají, vytvářejí svým dětem přehnané "dary". Pokud dětem poskytuji finanční vzdělávání - je dle mne mnohem důležitější než úspory, tak jako vhodný doplněk jim mohu i něco naspořit - vytvořit rezervy,“ říká finanční odborník Ing. Vladimír Kos.
Čtěte také: Kapesné. Proč je důležité ho dětem dávat a jaká pravidla nastavit?
Musíte vědět, na co dítěti spoříte
Podle něj je pak největší chybou to, že způsob vytváření rezerv nekoresponduje s cíli. Respektivě cíl ani není definován, tedy k čemu vytvořená finanční rezerva má sloužit, v jaké má být výši a kdy má být použita.
Proto si definujte, na co dítěti spoříte:
- Studium vysoké školy 500 000 Kč v devatenácti letech
- Příspěvek na bydlení ve výši 600 000 Kč ve třiceti letech
- Vytvoření renty 20 000 Kč měsíčně (finanční nezávislost) v padesáti letech.
„Samotnou kapitolou je pak volba nástrojů na tvorbu těchto úspor pro děti - zde chybuje až devadesát procent českých domácností. Volí se nejčastěji nějaké konzervativní a masově známé nástroje typu spořící účty, termínované vklady, stavební spoření, příp. od 18 let penzijní připojištění (III. pilíř),“ dodává Ing.Vladimír Kos.
Spořit ano či ne?
„To, že dítěti nespoříte, může být paradoxně pozitivní, pokud ho dobře vybavíme pro život finančním vzděláním,“ domnívá se Ing. Vladimír Kos. To mimo jiné dokazuje fakt, že asi osm z deseti nejbohatších lidí světa nemá dokončené vysokoškolské vzdělání a přes sedmdesát procent z první stovky vyšlo z chudých poměrů.
