„V tu chvíli jsem už začínal ztrácet nervy. Ukazovaly se mi hrozné věci, které by neměly existovat. Nemohu je popsat, protože nejsou z této reality. Začal jsem být nesmírně zmatený a dezorientovaný. Začal jsem plakat a křičet: ‚Proč? PROČ? Prosím! Prosím! Prosím…‘ Nikdo nepochopí, co jsem tu noc prožil. Jakákoli forma mučení se střízlivou myslí by byla lepší. Podivné, zvláštní, nadpozemské pocity extrémní intenzity a zloby jsou nekonečně více nepříjemné než cokoli na této dobré zemi… Tato entita či síla si pohrávala s mým tělem, myslí a duší pro nějaké zvrácené potěšení. Viděl jsem věci, které by prostě neměly existovat. Jsou příliš zlé. Naprostá podivnost všeho to ještě zhoršovala. Měl jsem pocit, že jsem udělal velkou, závažnou chybu, když jsem si ten vývar vzal… Nabízí se tedy otázka: Stálo to za to? – Rozhodně ne.“ Takto zní jedna z mála negativních zkušeností s ayahuascou, jak se můžeme dočíst na serveru Erowid.
Jiný konzument této „liány smrti“ popisuje, že málem přišel o duševní zdraví: „Měl jsem pocit, že umírám. Mé tělo bylo těžké a ochablé. Mé ruce a paže vypadaly bledě a příšerně. Byl jsem jako přimražený a cítil jsem strach, který by žádný člověk nikdy neměl cítit. Mé okolí vypadalo, jako bych se ocitl v nějakém domě smrti, a všude kolem mě bylo utrpení. Vizuální obrazy se změnily ve statickou elektřinu a já začal mít pocit, že jsem se zbláznil…“ Dotyčný ve svém svědectví dále uvádí, že se poté čtyři měsíce potýkal s příznaky, které zahrnovaly flashbacky, záchvaty paniky a nespavost. Psychiatr, který měl zkušenosti s psychedelickými drogami, mu diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu vyvolanou psychedeliky.
Jízda se skřítky na DMT kolotoči
I tyto hororové zážitky jsou důvodem, proč mnoho šamanů nedoporučuje západním lidem, aby užívali tento mocný nástroj duchovní obrody, který nemá v naší kultuře tradici. Nadto prý má ayahuasca dostupná na Západě s účinky té pravé liány z amazonských džunglí jen málo společného. Nutno však dodat, že i naprostá většina západních uživatelů uvádí pozitivní zkušenosti, které zahrnují jedinečné mystické a uzdravující zážitky. Jeden můj známý opakovaně experimentoval s ayahuascovým nápojem a jeho analogy, které rovněž obsahují „zázračnou“ molekulu DMT, jež je účinnou látkou těchto tripů. Zakoušel přitom jen mírnější účinky, které přirovnal k jízdě na barevném dětském kolotoči se spoustou cingrlátek, která se vám míhají přímo před očima. Točíte se a máte pocit, že kolem vás pobíhají nějací skřítci, hmyzí víly či jiné drobné formy přírodního duchovního života. Užíváte si barevnou show a zdá se vám, že ji pro vás připravili tito drobní tvorové, aby vás svými žertovnými kousky rozveselili. Máte chuť se ze srdce smát čistou radostí, a přitom jako byste cítili soucit těchto bytostí, který se vztahuje k vašemu smutku a těžkému údělu člověka. Ve svých mentálních představách, a někdy i s otevřenýma očima, vidíte zvláštní rostlinné motivy, paví oka, barevné mechanické hračky… a napadají vás myšlenky, které jako by vycházely z hloubi vašeho nitra. Vnímáte své hlubší já. Máte-li otázky, dostanete na ně odpovědi, které pociťujete jako pravdivé, a zároveň víte, že vám pomohou vyřešit vaše problémy. Někdy i vycítíte, co se vám stane v budoucnu.
Nadpozemsky silná psychoterapie
Nápoj z ayahuascy může pomoci víc než 20 let psychoterapie. I následující zkušenost pochází z Erowidu: „Trpěl jsem depresemi, úzkostmi a syndromem paniky. Byl jsem velmi tlustý (146 kg). Několikrát jsem se pokusil o sebevraždu. Nikdy jsem nepochopil důvod, stejně tak žádný terapeut nebo psychoanalytik. Několik let dospívání jsem přecházel z jedné kliniky na druhou a někdy pobýval v nemocnicích. Antidepresiva mé utrpení zmírňovala, ale neléčila. V jednom okamžiku jsem se viděl jako dítě, snad čtyřleté nebo pětileté, v jarním dni v parku mého města (Faro). Přistoupilo ke mně mnoho dětí… a začaly mě napadat, nadávaly mi… říkaly, abych z toho místa odešel… Byly to děti v mém věku a starší, moji rodiče si situace nijak nevšímali, mysleli si, že je to dětská hra. Plakal jsem, plakal, a když jsem otevřel oči, všiml jsem si, že křičím, plakal jsem velmi hlasitě, s tváří nasáklou slzami… Tak jsem pochopil, odkud se mé utrpení vzalo a kdy začalo. Mé podvědomí mi říkalo, že jsem nechtěný člověk, že si nezasloužím žít a za to se trestám. Pak křik ustal, pocítil jsem úžasný pocit pohody a klidu, jaký jsem nikdy předtím necítil, a neuvěřitelnou vděčnost za život… Moje rodina o tomto zážitku neví… Faktem je, že lidé žasnou nad mou životní změnou. Ihned po tomto zážitku jsem vyhodil do popelnice všechny léky, cigarety a kokain, které jsem si přinesl s sebou. Více než kdy jindy mám sílu žít. Cítím, že mé tělo, mysl a duše jsou opět sjednoceny a kázeň je mým přítelem… Získal jsem zdraví a zhubl 17 kilo za necelý měsíc. Věřím v Boha, v život a v lidi.“
Odborníci jsou rozdělení
Vědecká komunita je v názoru na používání psychedelik rozdělená na jejich zastánce i odpůrce. Autoři studie Halucinace a halucinogeny: Psychopatologie nebo moudrost? z roku 2023 tvrdí, že západní výzkum halucinací se postupně polarizoval mezi těmi, kdo postulovali jejich psychologický původ, a těmi, kdo chápali jejich původ jako smyslový. Druhý přístup převládl a připravil půdu pro pozdější patologický pohled na halucinace v psychiatrii. Přesto mezi odborníky přibývá těch, kdo připouštějí, že halucinace mohou být také zdrojem poznání. Mohou pomáhat u obtížně léčitelných stavů, jako je užívání návykových látek, úzkost a poruchy nálady.
Mystické zážitky léčí
Známý psychiatr českého původu Stanislav Grof ve svých pracích razil pro stavy, které zprostředkovávají halucinogeny, termín holotropní, což doslova znamená směřující k celku. To naznačuje, že naše běžná úroveň vědomí je fragmentární a identifikujeme se jen s malou částí toho, čím skutečně jsme. Základním poznáním, k němuž dospěla většina z těch, kdo si nějaký silnější trip vyzkoušeli, bylo, že náš viditelný svět je „fake“, žijeme v iluzi oddělenosti nebo, chcete-li, v matrixu. Toto prozření může ale také vést ke zborcení základů našeho světa a ztrátě jistot, na které jsme zvyklí.
Obsah holotropních zážitků bývá často mystický. Můžeme zakoušet úseky psychologické smrti a znovuzrození, pocit jednoty a identifikace s jinými lidmi, přírodou, vesmírem, Bohem. Může se odkrýt něco, co vypadá jako vzpomínky z jiných inkarnací, můžeme se setkat s mocnými archetypálními postavami, navštívit mytické země, mimozemšťany apod. Kvůli restrikcím spojeným s užíváním halucinogenů vyvinul Grof spolu se svou ženou Christinou systém holotropního dýchání, které má navodit holotropní stavy pomocí vědomého dýchání, sugestivní hudby a soustředěné práce s tělem. Přitom dochází k mobilizaci hluboké vnitřní inteligence, která řídí proces uzdravování a transformace. Mnoho zkušeností je natolik mimořádných, že je nelze vysvětlit materialistickým přístupem k realitě. K uzdravení dochází díky tomu, že pacient začne vnímat věci v mystické perspektivě. Například sebevražednou tendenci lze vnímat jako zkreslenou a nerozpoznanou touhu po transcendenci – tedy zkušenosti mystické jednoty týkající se smrti ega a znovuzrození. Takový zážitek nejenom absorbuje destruktivní tendence, ale jedinec se navíc spojí s transpersonálním kontextem, v němž se již sebevražda nejeví jako řešení. Naše biologická smrt neukončí cyklus smrti a znovuzrození vědomí.
Něco podobného platí též o závislostech. Stanislav Grof, podobně jako již dříve C. G. Jung, rozpoznal v alkoholismu nesprávně zaměřenou touhu po transcendenci. Nejhlubší motiv pro užívání toxických látek je blažené prožívání nediferencované jednoty. Pijan tedy navštěvuje hospodu ze stejného důvodu jako jiní lidé chodí do kostela. Dodávám k tomu, že halucinogenní látka ibogain dokáže kromě zprostředkování transcendentálního zážitku zbavit závislého i cravingu, tedy fyzické touhy po droze. Podobnou zkušenost uvádějí i uživatelé ayahuascy.
Odvaha mít se rád
Na závěr ještě jeden pozitivní zážitek z Erowidu, který končí poznáním, k němuž uživatel ayahuascy dospěl: „Vzpomínám si, že jsem měl pocit, jako by mi nějaký otec říkal něco velmi důležitého. Začal jsem plakat. ,Věř jen sobě. Důvěřuj jen sobě, protože to je vše, co existuje.‘ Cítil jsem, jak mnou proudí láska. Napadlo mě mnoho myšlenek o odvaze. Vzpomínám si, jak jsem přemýšlel o tom, jak moc je potřeba mít rád sám sebe, a plakal jsem, protože jsem tu odvahu konečně našel… Začal jsem chápat, že prvním krokem ke změně světa je mít rád sám sebe. To je vše, co po vás kdokoli může chtít, a je to něco, co vám nikdo nemůže vzít.“
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Cestovatel časem varoval před událostmi dalších měsíců: Problémy z Ameriky, ale i mluvící draci
