Maracuja je popínavý teplomilný druh mučenky, která se ve formě ovoce pěstuje v severozápadní části Jižní Ameriky, na Novém Zélandu, v Indii, v Karibiku, Brazílii, jižní Floridě, Havaji, Austrálii, Izraeli nebo Jihoafrické republice.
Plodem je kulatá až oválná bobule, ve zralém stavu podle odrůdy žlutá či tmavě fialová. Samotný vnitřek plodu je velmi šťavnatý a je něm obsaženo velké množství semínek. Maracuja se pěstuje k výrobě džusů, často ale bývá míchána také s jinými šťávami z ovoce pro zdůraznění chutě, je ale také možno ji konzumovat čerstvou.
Složité květy této rostliny trochu připomínají trnovou korunu a misionáři přisuzovali květům symboliku ukřižování Krista. Blizny, které má maracuja hned tři, měly představovat hřeby v rukou a nohou Ježíše, deset okvětních lístků mělo pak představovat stejný počet apoštolů.
Existují dva navenek barevně rozdílné druhy tohoto ovoce. Jasně žlutá odrůda maracuje, které se také někdy říká “zlatá”, může narůst až do velikosti průměrného grapefruitu. Na povrchu je toto ovoce hladké až lesklé a má jemnou slupku. V Austrálii se tato odrůda používá jako oddenek pro pěstování fialové odrůdy. Tmavě fialový druh se vyskytuje například v Keni, je menší než citron a jeho slupka je suchá a svraštělá.
Naopak fialová odrůda je mírně jedovatá, a to díky stopám kyanogenního glykosidu ve slupce. Tato tvrdá a tuhá slupka je všem jen stěží jedlá a pokud se uvaří (třeba v rámci výroby džemu), pak se molekuly kyanidu tepelnou úpravou naprosto zlikvidují.
Maracuju můžeme také někdy najít pod dalšími názvy - řiká se jí také granadilla, mučenka nebo passion fruit. Všechna jména se však vztahují k týmž malým barevným kulatým a aromatickým plodům.
Skvěle chutná, ale umí i léčit
Možná jste to netušili, ale taková maracuja má vůbec nejvíce železa ze všech druhů ovoce (1,6 mg/100 g), za ní pak s malým odstupem následuje kdoule (0,7 mg), citron (0,6 mg), maliny (0,6 mg) a čerimoja (0,5 mg). Maracuja je ale take hodně bohatá na horčík, vápník, fosfor nebo draslík. Obsahuje též provitamin A, vitaminy B2, B6 a E. Též je v ní obsažen niacin a kyselina listová.
Dužina je velmi obatá na rozpustnou vlákninu, jinak nazývanou pektin. Její příjemná vůně je výsledkem kombinace více než stovky chemických látek, z nichž některé mají sedativní účinek. Jelikož je nejvyšší koncertace těchto látek obsažena v okvětních lístcích, využívá se jich k léčbě.
Právě dužina společně se šťávou z tohoto ovoce dokáže velmi účelně osvěžit, stimuluje také trávicí soustavu a má mírně sedativní účinek, což výrazně pomáhá při léčbě anémie. Díky vysokému obsahu želeta, ale i vitaminu C, který ulehčuje vstřebávání tohoto minerálu, je maracuja vhodná pro anemiky.
Želatinová dužina a dokonce i maracujové džusy mají laxativní účinek a chrání výstelku střev. Třebaže je sedativní účinek o mnoho menší než u okvětních lístků a květů, plody maracuji jsou velmi vhodné pro nervově labilní jedince.
Použití je specifické
- Austrálie - zde dostanete jak čerstvou, tak konzervovanou, ovoce se tak přidává do salátů či na výrobu dezertů - poleva na dorty nebo vanilkové řezy
- Portoriko - v této exotické zemi se všeobecně sází na to, že právě maracuja snižuje krevní tlak
- Brazílie - pěna z tohoto ovoce je běžným zákuskem a jejími semínky se obvykle zdobí určité druhy dortů, velmi běžný je také maracujový džus
- Indonésie - v ní se jí maracuja čerstvá, je ovšem také běžné je přepasírovat ji kvůli džusu a uvařit s cukrem, z čehož vznikne hustý sirup, který se následně smíchá s vodou, ledem a může se směle podávat
- Izrael - tady milují hlavně oblíbenou ledovou tříšť s tímto druhem ovoce
- Havaj - maracuja se zde konzumuje v čerstvém stavu, oblíbená je ale také tříšť, zmrzlina nebo různé druhy dezertů, běžně se ale koupit nedá, a proto ji lidé pěstují na zahrádkách nebo používají tu, co roste volně
