I na našich loukách a hájích je k nalezení velmi prudce jedovatá rostlina. Oměj šalamounek je dokonce nejvíce jedovatou rostlinou v celé střední Evropě. Zajímavé je, že je svým vzhledem velmi atraktivní a líbivý, což je jeho dokonalý způsob maskování.
Oměj šalamounek patří do čeledi pryskyřníkových. Dosahuje výšky 40-140 cm a kvete do června až do srpna. Jedná se o trvalku, která má hlízovitě zduřelý oddenek. Lodyha je silně olistěná, listy dlanité a vroubkovaté.
Jak si ho nesplést?
Květy rostliny jsou světle modro-fialové, horní okvětní lístek tvoří úzkou helmu, její výška je mnohem větší než šířka. Roste výhradně v horách a jedovatá je celá rostlina.
Jeho květy jsou modrofialové, horní okvětní lístek přilbovitý, širší než vysoký a se dvěma dlouze stopkatými okvětními lístky. Tyčinky mají zahnuté přilehlé chloupky. Plodem je měchýřek, který se rozskočí.
Jeho jedovatost nemá v Evropě obdoby
Fascinující nádherný květ této rostliny je nejjedovatější a nejvíce nebezpečnou evropskou rostlinou. Ve středověku se dokonce do její šťávy namáčely špičky šípů a kopí, čímž se měnily ve smrtící zbraně.
Germáni ho používali při magických šamanských rituálech a byl také součástí čarodějnických mastí.
Na otravu omějem zemřel legendární římský císař Claudius, a to v roce 54 n. l. Důvodem byly především politické motivy.
Otrava se projevovala velmi rychle a především pálením v ústech a třesem celého těla. Postiženého poléval pot a vzápětí jím třásla zimnice, dostavilo se zvracení a také silný průjem. Následně došlo na odumření končetin a dostavila se smrt v důsledku obrny dýchacích cest a zástavy srdce.
Může pomoci při náhlé horečce
Dnes je oměj velmi cenným homeopatickým lékem. Rostlina roste vysoko v horách pod pálícím sluncem a v neustálem větru, jeho kořeny pak omývá ledová pramenitá voda, a proto pomáhá v prvních stadiích nachlazení, chřipky a horečky.
Čím je nebezpečný?
Rostlina obsahuje především diterpenoidní alkaloidy, kterým je například akonitin, což je jeden z nejvíce prudkých a nejrychleji působících rostlinných jedů. Dále je v ní pak obsažen také napellin, lykoktonin, hypoakonitin a další. Alkaloidy jsou suverénně nejvíce obsaženy v listech a hlízách. Jejich obsah je však hodně závislý hlavně na stanovišti, na kterém rostlina roste, a také na roční době, jelikož v hlízách je nejméně alkaloidů v době květu a jejich obsah roste především na podzim a v zimě.
Příznaky otravy se objevují již při požití minimálního množství ve formě 0,2 mg akonitinu. Smrtelná dávka je pak asi 3 až 5 mg, což představuje zhruba pár gramů kořene. První příznaky se objeví již po několika minutách a přímo ke smrti může dojít již během několika málo hodin.
Jedovatosti oměje se již v dávných dobách s velkým úspěchem využívalo v lidovém travičství nebo také ke trávení vlků. Těm se předhazovalo maso, které se touto jedovatou rostlinou potíralo.
Po požití rostliny se dostavuje pocit mravenčení v dutině ústní, který se dále šíří na celou hlavu. Později se mravenčení a píchání rozšiřuje na konečky prstů, prsa, záda a pánev a následně dojde k úplnému znecitlivění.
Obecně je prognóza otravy skutečně velmi vážná, i těžké otravě ovšem lze předejít, podaří-li se udržet činnost srdce a dechu. První pomoc spočívá ve vyvolání zvracení, nezbytné je ovšem přivolat také lékařskou pomoc. U dětí se dokonce vyskytly údajně i otravy po vysávání sladkého nektaru z květů.
