Takzvaný spotřební koš znamená množství potravin, které mají děti v průběhu jednoho měsíce zkonzumovat. To znamená, že vedoucí jídelny rozdělí potraviny do určitých skupin - například zelenina, maso, mléko - jednou za měsíc sečte jejich spotřebu a dělí počtem obědů. Dostane tak spotřebu těchto skupin na 1 oběd a ta musí s určitou tolerancí odpovídat zmíněné tabulce. Plnění je evidováno a kontrolováno Českou školní inspekcí.
Recept neexistuje?
Na to, co vařit však normy neexistují. Pouze obecná doporučení, která se nemusí dodržovat. A tak se každá jídelna drží vyhlášky a rozpočtu, který má k dispozici. Dětem vaří dle svého uvážení. Pak je jasné, že někde děti jedí lépe a jinde hůře. Proč? „Změna školního stravování je zásadní.
Je to o rozhodnutí a vlastním přesvědčení. Dát si cíl a jít si za ním. Samozřejmě jako jedinec nic moc nezmůžete. je potřeba mít k sobě nakloněnou alespoň část týmu, tedykuchařky. To se mi daří.“ říká vedoucí školní jídelny Romana Opršalová při ZŠ Žitomířská v Českém Brodě. Jejich jídelníček je plný zdravého a chutného jídla. A to nejen někdy. Každý den si můžete pochutnat. Například v jejich jídelníčku najdete kuřecí směs s rýží a cizrnou, krůtí plátek se zelím s jablky a vícezrným knedlíkem nebo smažený šmakoun s bramborem. Podle slov paní Opršalové je bez diskuze možné vejít se i do rozpočtu. Za obědy zde rodiče platí kolem 460 Kč měsíčně. A na jídelníčku najdou děti i dražší ovoce. Více o jejich vaření s láskou, keré je jejich hlavním mottem si můžete přečíst v tomto článku.
Je to na rodičích...
„V Hloubětíně, kam chodí dcera do školky, máme výbor rodičů, který čas od času zajde do školky na oběd, aby ochutnali, co naše ratolesti papají,“ říká maminka Michala, která je s takovým postupem spokojená. Mnohdy však jídelníček ani těch nejmenších není ideální. Například v jedné ze školek na východním kraji Prahy na jídelníčku tříletých dětí najdete guláš, vepřenky i pomazánku z nivy. Na druhou stranu se objeví losos či tvarohová pomazánka. V této školce evidentně dbají na to, aby byl dodržen spotřební koš, ale víc nic. „Spotřební koš je teorie na papíře. Co děti opravdu jí a jak se plní pestrost či objem živin je otázka, na kterou se těžko hledá odpověď. Je tedy na maminkách, aby to, co se jim ve školní jídelně nelíbí “dohnaly” doma a tam doplnily ty stránky stravy, které se jim zdají nedostatečné nebo nevyhovující,“ říká výživová specialistka Mgr. Lada Nosková z Diet Plan.
A jaké jsou vaše zkušenosti se školkovou a školní stravou? Podělte se s námi o vaše zkušenosti.
