S tím, co píše ve své knize Život zvířat právě o liškách, se zcela ztotožňuji! Tedy cituji:,,Myslivci nenávidějí nesmírně lišáka, jenž rok co rok jest v lesní klatbě a psancem, jeho netřeba nikdy hájiti, ani šetřiti. Zastřelují, lapají a otravují ho, dokopávají se na něho, rozkopávajíce bezpečný jeho brloh a zabíjejí ho kyji, vytahují ho šroubními vytahovadly ze země, zkrátka hledí ho zničiti a vyhladiti vším možným způsobem všude a v každé době. Kdyby liška nebyla tak opatrná a chytrá, člověk byl by ji dávno již vyhladil.“
Co dodat, když po sto letech řešíme stále to samé?!
A ochočená liška v umělé noře? Blbost! Praxe je taková, že si myslivec přihlásí jednu lišku, ale kolik jich vlastně ,,umorduje,, v těch svých ,,humánních,, norách, to už se neví, protože má přece přihlášenu stále tu jednu…A když si laik vybaví slovo liška, ihned ho napadne slovo vzteklina. Musím vás ujistit, že díky současné prevenci je pojem vzteklina stejně nebezpečný, jako třeba mor! Návnadová masa s vakcínou jsou letadly plošně rozhazována tak dokonale, že mé kamarádce na chalupě jedno to maso přistálo přímo do kávy!! Ale abych vám nezapomněla vylíčit mé HON (ičky) na lišku. Tím, že moje dnes již dvouletá liška Ája žije s námi a pěti psi ve společné domácnosti, mohu vám popsat ničím nezkreslený vztah mezi psy a liškou.
Liška vždy hraje dominantní roli
Díky své neuvěřitelné mrštnosti (z místa hravě vyskočí na dvouapůlmetrovou skříň!) pejsky provokuje, vysmívá se jim a než všichni skončí v jednom chumlu na kanapi, ladně se vznáší kdesi u stropu a psové se ,, můžou zmrcnout!,, Ale pejsci v lišce nevidí štvanou zvěř. Naopak, je to vítaný kamarád, který umí při honičkách létat a to se počítá! Zde vidíme přesný příklad toho, že v žádném psu není zakódováno zlo. Kousat, uštvat, přinést…To své čtyřnohé kamarády učí zas jen a jen člověk…
Připravila Dagmar Šimková
