Globální oteplování narušuje životní procesy v oceánech od prvotního planktonu až po velryby a zvyšuje samotnou teplotu oceánů a moří. Zvyšování teploty moří podle celé řady vědců zároveň narušuje i deštný režim na pevnině, což vyvolává mimo jiné případy extrémních teplot a napomáhá nebezpečnému šíření infekcí. „Oteplování oceánu se tak může stát vůbec největší skrytou hrozbou naší generace,“ uvádí studie Mezinárodního svazu na ochranu přírody (IUCN), na které se podílelo 80 vědců z celkem dvanácti zemí.
Migrace živočichů i nemoci
Světový oceán za posledních zhruba padesát let absorboval na 90 % tepla, které vzniká vlivem emisí skleníkových plynů. Oteplování vodstva výrazně působí i na mořské živočichy, ať již medúzy, ryby, velryby či mořské želvy, které nuceně migrují ve špatnou dobu do míst, kde obvykle hledají živiny. Vyšší teplota oceánů a moří začíná navíc pronikat stále do větších hloubek, mnohdy i téměř tři čtvrtě kilometru pod hladinu.
Strádat budou stále více i korálové útesy, jež jsou rovněž velmi citlivé na oteplování. Během příštích pěti až patnácti let zmizí i velká část arktické ledové masy.
Problém oteplování oceánů a moří je jedním z klíčových bodů pro budoucí generace, na které je nutné velmi rychle reagovat. Existují však stále poměrně značné spory. Zatímco celá řada světových velmocí se dohodla na omezování produkce skleníkových plynů, které nejvíce vodstvo ohrožují, na svém území, větší část světových oceánů jsou však exteritoriálním územím – tedy nepatřící žádnému státu. A to je další velký problém, protože jak je dobře známo, co není mé, o to se zkrátka příliš nestarám…
Plující plastový odpad
Není příliš více zmiňovaných témat v oblasti ochrany oceánů a moří a vůbec životního prostředí než používání plastů, zejména těch jednorázových. Důvodem je právě znečištění moří a oceánů, po jejichž hladinách putují biliony tun plastového odpadu, mnohdy starých i pět desítek let.
Ve světových oceánech se nachází odhadem pět bilionů kusů plastového odpadu. A situace se rozhodně nelepší, spíše naopak. Zajímavým srovnáním je i to, že na každou tunu vylovených tuňáků připadá asi kilogram plastů, které vypustí lidstvo zpět do oceánů a moří.
Řešení hledá i Evropská unie, která dokonce uvažuje o absolutním zákazu plastů, zejména těch jednorázových. „Každý kousek jednorázového plastu se v našem životě vyskytne na pár sekund či minut, v oceánech ale může plout celá staletí,“ říká jedna ze studií.
Intenzivní výlovy a vyhynutí některých druhů
Takřka třetina světových zásob mořských ryb a dalších živočichů, sloužících k lidské obživě, je dle odborníků lovena příliš intenzivně. To v překladu znamená, že se jejich počty nestačí přirozeně obnovovat a hrozí tak jejich brzké vyhynutí. Jedním z příkladů je tuňák obecný. Ten se ještě před pár lety vyskytoval v oceánech a mořích poměrně hojně a dnes patří mezi velmi ohrožené druhy.
K přirozené obnově rozhodně nepřispívají ani vlády jednotlivých zemí po celém světě, které každoročně dávají zhruba 800 miliard korun na podporu zintenzivnění rybolovu. I to rozhodně není řešení výše popsaného problému...
Pocítíme to i my sami
Péče o světové oceány by tak zcela jistě měla patřit k jedním z klíčových globálních témat následujících let. Bez jejich ochrany může lidstvo postihnout celá řada problémů, od vyvolání extrémních teplot na pevnině, přes vyhynutí tisíců ohrožených druhů živočichů, až po napomáhání šíření nebezpečných infekcí.
