Obec nedaleko Českého Brodu byla dosud bez základní školy. Děti tam musely dojíždět do okolních obcí a městeček. Navíc rodiče do poslední chvíle nevěděli, zda budou jejich děti do základní školy v okolí přijaty. Pro založení komunitní školy mluvil i program Začít spolu, kterým místní děti prošly, rodiče chtěli, aby jejich děti v tomto vzdělávacím programu pokračovaly. A jelikož v Doubravčicích mají skvělé rodinné centrum, kde si navzájem pomáhají a sdílí vše společně, vznikl nápad, učit děti tam, kde jsou doma.
Čtěte také: Škola v Buštěhradě nese titul "Škola spolupracující s Mensou"
Cesta k nové škole
„Když to vezmeme od úplného zrodu, tak myšlenka na založení školy vznikla už v lednu 2014. Nejdřív jsme ustanovili pracovním skupinu, zjistili jsme konkrétní představy rodičů o typu školy, vzdělávání a finančních možnostech rodičů. Vytvořili jsme měsíční rozpočet nákladů. Hledali jsme prostory a shodli jsme se na tom, že bez sponzora se nám nepodaří celý projekt realizovat. Přípravná fáze tedy trvala rok a půl a teprve v únoru 2015 se nám podařilo získat sponzora na mzdu pedagoga a prostory k rekonstrukci. Ta probíhala svépomocí - od dubna 2015 a je až neuvěřitelné, že se nám 1. září podařilo školu opravdu otevřít,“ říká Linda Pačesová, jedna ze zakladatelek školy v Doubravčicích.
Domácí vzdělávání
„Z mnoha důvodů nám vyšlo nejlépe řešit školu způsobem kolektivního domácího vzdělávání, tedy domácí vzdělávání ve skupině pod záštitou spolku Dokolečka. Co se týče legislativy, tam jsme museli podniknout různé kroky včetně spolupráce s blízkou základní školou, kam se musí děti zapsat a každý půl rok tak absolvovat přezkoušení. K dalším kritériím pro domácí vzdělávání patří také středoškolské vzdělání „učitele“, doporučení z pedagogicko-psychologické poradny pro každé z dětí a prostorové i materiální zajištění pro výuku," vysvětluje Pačesová.
Pomohla i Síť mateřských center
Přes Síť MC se z centra Dokolečka dozvěděli o metodických seminářích. Síť také poskytla poradenství ohledně transformace sdružení na spolek a změny stanov. „Kromě toho díky ní můžeme také náš projekt propagovat a šířit a sdílet naše zkušenosti. Síť MC je pro nás je velkou oporou ve všech činnostech, navíc si uvědomujeme její sílu v lobbování na krajské i celostátní úrovni,“ říká Pačesová.
Čtěte také o další domácí škole
Až do páté třídy…
Nyní má malotřídka ve třídě 10 dětí. Čtyři chlapce a šest děvčat ve věku 6-8 let. Z toho dvě dívky už jsou druhačky. Kapacita třídy je 15-16 dětí. V dalších letech chtějí učit 1. - 3. třídu zároveň. Pak by rádi vybudovali druhou třídu, tam by pokračovaly děti ve 4. a 5. třídě.
Škola hrou
Cíle školy vycházejí především z důvodů založení. Nicméně má i další. „Škola hrou a program Začít spolu je asi základním principem. Od standardních škol se lišíme individuálním přístupem. Každé dítě se učí sebehodnocení, ale také ocenění druhých a doporučení, co příště změnit, aby byl výsledek ještě lepší. A právě program Začít spolu učí děti kooperaci, vzájemnému učení, což na základních školách chybí. Když byste se přišli podívat do výuky, zjistili byste další rozdíly: u nás zvoní zvoneček jen jako znamení, že se sejdeme v komunitním kruhu, nemáme rozvrh hodin podle předmětů, ale podle činností. Budete se divit, ale máme jen jednu přestávku na svačinu a mezi jednotlivými činnostmi jen měníme místo, můžeme se napít, dojít na toaletu. A co je na tom nejzajímavější - dětem to vůbec nevadí. U většiny činností se nenudí a přestávku nevyžadují. Mimo to mají děti i angličtinu s rodilým mluvčím. Pátek je zase den věnováný nápadům rodičů – může se uskutečnit výlet, tvořit výrobky z různých materiálů, jít do divadla,“ vypráví o systému školy Pačesová.
Peníze jsou stále problém
Škola funguje pod NNO, je její součástí, sama o sobě žádný status nemá. Zároveň funguje na principu domácího vzdělávání, takže nespadá ani do systému školství. Musí tedy získávat sponzory, rodiče pak platí příspěvek ve výši 2000 Kč měsíčně.
