Dle informací zveřejněných serverem The Guardian zemřela Leilina matka před několika desítkami let na Alzheimerovu chorobu. V pozdních stadiích nemoci už byla zcela nesoběstačná a dokonce ani nepoznávala svou vlastní dceru. Z toho důvodu se Leila rozhodla, že pokud se někdy sama stane obětí této zákeřné choroby, nedopustí, aby její rodina a přátelé museli prožívat stejný stres a trápení, jako prožívala ona se svou maminkou.
Prvotní příznaky
V 82 letech si Leila všimla, že je pro ni při čtení velice náročné udržet myšlenky. Čtení však bylo již od dětství její největší zálibou. Navštívila proto lékaře, který jí diagnostikoval počáteční stadium Alzheimerovy choroby. V několika následujících měsících se však projevy začaly zhoršovat - začala se ztrácet v rozhovorech s ostatními, bylo pro ni stále náročnější se zorientovat v prostoru a dokonce pozvolna zapomínala některá slova.
Přání důstojné smrti
Leila si uvědomovala, že se její stav zhoršuje, a proto se rozhodla v květnu loňského roku zažádat o asistovanou sebevraždu. Narazila však na problém. Podle kanadských zákonů je pro výkon eutanázie nezbytně nutné, aby byl žadatel schopný udělit informovaný souhlas s termínem své smrti. A to hned dvakrát - v den, kdy podá žádost, a následně také v den, kdy je procedura vykonána. To samozřejmě u osob s pokročilým stadiem Alzheimerovy choroby není možné. Situace je o to komplikovanější, že průběh této nemoci se nedá nijak předpovědět - kdykoli se může stav nemocného rapidně zhoršit, čímž by ztratil možnost odsouhlasit svou smrt.
Být, či nebýt?
Leila se ocitla před naprosto zásadním rozhodnutím. Nechtěla zemřít dříve, než bylo nezbytně nutné, a připravit se tak o čas strávený se svými nejbližšími. Obávala se však, že pokud bude své rozhodnutí odkládat moc dlouho, může se tím připravit o možnost zemřít důstojně a podle svých představ. Nakonec se proto rozhodla, že žádost podá.
Vlastní smrt jako upozornění na problém
O svém rozhodnutí nepochybovala a své poslední dny se rozhodla strávit tak, aby pomohla druhým. Poskytla proto velice osobní rozhovor, jenž věnovala neziskové organizaci Dying With Dignity Canada, která, mimo jiné, napomáhá pacientům s procesem asistovaných sebevražd.
Leila zemřela 28. srpna 2019 za přítomnosti své dcery, jejího partnera, svých vnoučat a jejich partnerů.
Mezera v legislativě
„Kdyby bylo možné podat žádost dopředu, nemusela bych bývala učinit to rozhodnutí, že zemřu teď,“ uvedla Leila v rozhovoru pouze šest dní před svou smrtí. „Byla jsem donucena rozhodnout se teď, protože se bojím, že v budoucnu už bych zažádat nemohla,“ dodala. Nejedná se o první takový případ. Leilině případu předcházela například smrt Audrey Parkerové, jež se také nuceně rozhodla pro dřívější smrt, protože se obávala, že kvůli své nevyléčitelné formě rakoviny, která již začínala ovlivňovat její vnímání, ztratí možnost podat žádost později.
Vláda se ze svých chyb poučila
V únoru letošního roku byl na základě veřejné konzultace, které se zúčastnilo na 300 000 kanadských občanů, předložen Trudeauově vládě návrh zákona upravující podmínky eutanazie. Pokud by byl návrh schválen, bylo by za určitých podmínek možné žadatelům odpustit nutnost udělení informovaného souhlasu v den smrti.
Vláda se bude problémem zabývat v následujících měsících. Jednalo by se zcela jistě o dobrý krok kupředu, nicméně Leila si za svého života přála, aby bylo lidem v její situaci umožněno si předem stanovit stav, který, až do něj nemoc zajde, bude považován za jakýsi „spouštěč“ a na jeho základě bude následně přistoupeno k eutanázii. Tato možnost novým návrhem zákona nijak ošetřena není.
