Pokud už se rozhodnete bělit, je určitě velmi rozumné nejprve se poradit s dentálním hygienikem nebo alespoň s vaším zubařem. Může se totiž lehce stát, že nebudete vhodným adeptem a pokud si způsobíte problémy, krása za cenu bolesti nestojí. Každé bělení obecně ovlivňuje zubní tkáň, nicméně pokud se provádí správně, pak se riziko zmenšuje. Neodborné bělení je ale bezesporu daleko riskantnější volbou.
Dávejte velký pozor na dásně
Při domácím bělení často nestačí ani dostatek opatrnosti. Gel totiž nikdy nesmí přijít do styku s dásněmi, mimo narušení skloviny totiž může dojít také k poleptání a poškození sliznice. Člověk není sám schopen své zuby důkladně ochránit před chemickým účinkem bělicího gelu.
Nosiče vyrobené doma jsou totiž často velmi nepřesné a nepřilehnou tak, jak mají. Napáchané škody na sklovině se pak následně velmi těžko likvidují.
Sledujte na pastách údaj RDA. Ten vyjadřuje velikost abrazivních částeček. Bělení mikrogranulemi nebo pastami, kde je RDA vyšší než 70 nebo dokonce vyšší jak 100, je pro sklovinu naprosto katastrofální.
Fleky na sklovině
Domácí bělení, hlavně pak populární zesvětlující pásky, často nemají správný rovnoměrný efekt a díky tomu se stane, než na sklovině zůstávají fleky. Odborník naopak klade velmi vysoký důraz na ochranu dásní a také na krčky, které jsou v případě neprofesionálního přístupu mimořádně citlivé.
Citlivost zubů se navíc po domácím bělení často neúměrně zvýší než v případě, když se absolvuje odborná procedura v zubařském křesle.
Plomby jdou ven
Pokud potkáte na ulici někoho, kdo disponuje takovým úsměvem, že by se za něj nemusela stydět hollywoodská hvězda, v drtivé většině případů se nejedná o jeho práci, nýbrž právě o práci odborníka. Obecně ale platí, že volba bělení je v dnešní době tak trochu nakažlivé civilizační onemocnění a platí fakt, že bílé zuby nejsou rovněž zdravé zuby bez kazů a zánětů.
Obecně je třeba si položit otázku: Co chcete bělením docílit? Velmi často po něm totiž může následovat zklamání. Musí se totiž počítat s tím, že pokud se bělí plombované zuby, zvýrazní se tím barevný rozdíl. Není totiž možné změnit barvu plomby nebo korunky. V takovém případě to odborník řeší tím, že se plomba či korunka vymění za jinou s novou barvou.
Zdraví jako začátek
Pokud se už rozhodnete pro bělení jakýmkoliv způsobem, jako první je třeba mít chrup naprosto zdravý, což se samozřejmě týká i dásní. Platí to i v případě, kdy si kupujete volnoprodejné zesvětlující přípravky. Platí totiž, že pokud máte zuby pokryté nánosem povlaku, je to něco jako kdybyste si dávali pleťovou masku na neodlíčenou pleť. Bělidlo si totiž nenajde cestu ke sklovině. Základem je tak každodenní péče, která rozhodně nekončí u kartáčku a pasty na zuby.
Před samotným bělením by se měla navštívit dentální hygiena, kde vám odborník ukáže správnou techniku čistění a také poradí vhodné pomůcky přímo na míru vašemu chrupu. Doporučí také návštěvu stomatologa, který zhodnotí stav chrupu.
Přijde zázrak?
Na trhu je v dnešní době samozřejmě nepřeberné množtví produktů, které slepě slibují bělící účinky. Je ale třeba si přečíst jejich složení, není totiž bělení jako bělení. “Whitening” a “bleaching” jsou totiž dva naprosto rozdílné pojmy. První znamená udržat si přirozenou barvu skloviny díky pastám po jídle, které zuby zbarvují. Vhodné je však, pokud obsahují nanohydroxyapatit, které je základním stavebním prkvem skloviny.
Výraz “bleaching” pak znamená pasty, které slibují bělejší odstín zubů, než je náš přirozený. Po regulaci koncetrace peroxidu nebo karbaminoperoxidu v zubních pastách je ovšem toto tvrzení spíše reklamní slib než reálná skutečnost.
