Jaroslava Krutská pracuje v českobrodském Domově Anna. V blízké vesnici má malý domek a v něm psa a kočku. V domově pro seniory má na starosti rehabilitaci a pracovní terapii, například v keramické dílně i při práci v dalších výtvarných oborech. Kromě toho s obyvateli domova cvičí, trénuje paměť, vaří a peče: „Co si upečeme, to si v naší kavárničce také sníme,“ dodává na vysvětlenou. A také připravuje a nádherně zdobí dorty – jak pro oslavence, tak třeba pro svatby. I ta se tady občas koná, a je to velká událost. A na Vánoce peče vánočky a naděluje je všem, kterým děti nepřinesly, anebo zapomněly…
A také s obyvateli Domova čte z Bible. A když je potřeba udělat cokoli, je prostě tady. Pro všechny.
(Čtěte také: Všichni máme svou příležitost)
Když dáváš, tak hodně dostáváš
„Člověk musí všechno dělat s láskou,“ říká s naprostou samozřejmostí – a tak, že jí věříte každé slovo. „Mně nikdy nebylo zatěžko pomábat starým a nemocným. Jsem svobodná, ve 22 letech mi umřela maminka, prošvihla jsem pár let a pak už nějak nešlo založit rodinu a mít děti. Ale nelituju ani jediného dne, protože bych pravděpodobně nemohla dělat to, co jsem dělala a stále dělám.“
Jaroslava je věřící a patří k těm vzácným osobnostem, které si na sebe dobrovolně a s láskou vzaly jako svůj životní úkol i pomoc lidem v posledních hodinách života. Pokud by byl někde poblíž hospic, ráda by v něm pracovala, třeba jako dobrovolník, protože tuto práci pokládá za hodně důležitou:
„Lidé zůstanou sami a bojí se smrti. Několik desítek z nich jsem doprovodila na druhý břeh. Když mě požádali, abych tu zůstala, byla jsem s nimi do jejich posledního vydechnutí. Pak jsem je oblékla, jak si přáli…
Víte, mám svůj způsob víry. Věřím v to, že se reinkarnujeme. Jeden život by byl moc krátký, a tak jej beru jako jeden stupeň, kdy nasbíráme zkušenosti, napravíme své chyby - a stoupáme dál. Když s pokorou přijmete všechny nezdary a prohry, které se vám v životě staly a srovnáte se s tím, je to pak je to pocit lepší než mít všechno zlato světa.
Věřím v zákon karmy – zákon příčiny a následku,“ vysvětluje paní Jarka. „Když teď někdo udělá nějakou šílenou lumpárnu, tak si to jednou tady musí odžít. V tomto nebo v příštím životě. Nepostoupil by nikam výš, pořád by byl jen dole…“
(Přečtěte si o člověku, který je původním povoláním hydropedolog, ale...)
Byliny pomáhají všem
Jaroslava Krutská se hodně vyzná v léčivých bylinách. Vystudovala v tomto oboru tříletou školu a je poradkyní pro regeneraci sil přírodními prostředky. V penzionu Anna často pořádá přednášky o léčivých bylinách, o vitaminech, nerostech a stopových prvcích.
„Nelákají mě dovolené v cizině, nejraději jsem doma nebo tady s lidmi v domově. Ráda jim ve všem pomůžu. Když někomu něco dáváte, tak přece hodně dostáváte i vy…“
