Anna Vávrová (na snímku uprostřed) je sice ve věku, kdy se už nějaký čas počítá důchod, ale aktivnější osobu byste těžko hledali. Nedávno si zařídila bezvadný minidům v Hrnčířích, ale tam se zdržuje minimálně. Svým červeným autíčkem odjíždí na zkoušky a na vystoupení a za řadou svých aktivit.
Vyšší věk není problém
Andulko, co si myslíš o důchodovém věku?
"Já jsem, díky své profesi, do něj přešla bezbolestně a plynule. Žiju pořád stejně, nejčastěji hekticky. Navíc se mi v poslední době do programu, a to jsem šťastná, zařadil vnuk Hubert. Je úžasnej. A tak hlídám tak často, jak to potřebuje.“
Řekni nám něco o triu Sestry Havelkovy. Jak se spolu máte?
"Letos jsme takhle dohromady 30 let. Jsme už vlastně skoro pokrevní sestry, ale hlavně - dobré přítelkyně. Byly doby, kdy jsme spolu jezdily i na dovolené. Tomu se okolí podivovalo, ale my jsme spolu rády pořád, v radostech i při problémech.“
Skvělé hudební vzory
Kdo byl vaším vzorem a kdo vás nejvíc ovlivnil?
"Líbila se nám americká tria, Boswell Sisters, Andrew Sisters i české Sestry Alanovy. Protože jsme začínaly v Originálním pražském synkopickém orchestru po boku Ondřeje Havelky, tak se naše pojmenování nabídlo samo. Moc jsme se od Ondřeje naučily, hlavně jeho snahu po dobové autentičnosti, kterou na jevišti dováděl k dokonalosti. Velmi nás ovlivnil kapelník OPSO Pavel Klikar, který svými hudebními znalostmi a nadšením pro hudbu 20. let zapaloval všechny kolem sebe. Stejné to bylo s pianistou OPSO Jiřím Gilíkem, který se zcela nezištně a obětavě rozhodl udělat z nás dobré stylové trio. Věnoval nám stovky hodin, neúnavě s námi zkoušel a zkouší dodnes.
V roce 1995 jsme postavily svůj osmičlenný orchestr. Vedl ho Jaroslav Šimíček, psal pro něj i pro nás krásné aranže, ve kterých uplatnil svou velkou muzikantskou fundovanost. Dnes orchestr vede Jiří Gilík.
Krásná byla setkání se skladatelem Jiřím Traxlerem, jedním z posledních (tehdy) žijících autorů 30. a 40. let, který žil od konce války v Kanadě. Přiletěl dokonce pokřtít CD svých písní, které jsme natočily a máme je stále v repertoáru."
Čtěte také: Všichni máme svou příležitost
30 let si zaslouží oslavu
Budou nějaké oslavy třicetiletého výročí?
"Ano, 25. listopadu zpíváme v Koncertním sále pražské konzervatoře. Přijďte všichni, kdo máte – jako my – rádi prvorepublikové hodnoty.“
Často pořádáte i vánoční koncerty, kde budou letos?
"Jako obvykle v pražském Klubu Lávka, a také například 10. prosince v Českém Brodě v KD Svět.
Andulka a Sestry stárnou stylově. V prvorepublikových hodnotách jako je slušnost, galantnost mužů k ženám a stylová móda – i o tom se ostatně dozvíte na koncertech v mluvených vstupech všech tří dam – život hezky běží."
Jak to bylo se svišti?
Andulko, jak to vlastně bylo a je s Oddílem mladých svišťů?
"Ten jsme založili při jednom našem sportovním setkání. Je to pevné a neměnné seskupení 8 členek ve věku 50 až 70, ale nedávno jsme díky vzájemným sympatiím přibraly ještě 2 surikaty.
Vysvětlovat tato pojmenování nezasvěceným snad ani nelze, to byste nás museli znát. A hlavně slyšet. Spřátelení muži, pokud se zrovna vyskytnou kolem, si tak nanejvýš počkají na něco dobrého k zakousnutí, to rychle zkonzumují, a potom prchají do dáli. Překřikujeme se, semeleme radosti a strasti, popíjíme vínko. A taky jezdíme na hory a na kolech – pravda, postupně si pořizujeme elektrický pohon, slavíme narozeniny a všechno možné, chodíme cvičit. Žijeme si.“
Andulka dodává: „Ve světě se dějou věci, kolem nás běží život se spoustou změn, ale my, Sestry a svišti, jsme pořád stejné. Myslím, že nám to vydrží a že nás čeká spousta hezkých koncertů a setkání.“
Přečtěte si také: o Ivaně Follové: Najděme si jiný typ slunce, rozhovor s atletkou Helenou Fuchsovou nebo se spisovatelkou Ivou Pekárkovou.
