Existuje hned několik pohledů na vtipy, které se zaměřují na jednu skupinu lidí - ať už jsou to židé, policisté, dobrovolní hasiči, tchyně nebo třeba právě blondýny. Zatímco jedni se jim od srdce zasmějí, jiní by nejraději vtip a jeho vypravěče žalovali u mezinárodího soudu pro lidská práva. Vždyť se trefuje do konkrétních lidi! Jak by to tedy mělo být?
Co je ještě v pořádku?
Měli bychom se bát mluvit o blondýnách, brunetách nebo holohlavých mužích? Pokud jde o vtipy, které nejsou hrubé nebo vulgární, není v tom podle většiny lidí žádný problém. A že jde o skupinu žen, které si barvu svých vlasů nevybraly? Položme si otázku - jaké procento přirozených blondýnek se v naší společnosti vyskytuje a kolik žen si k romanticky světlé hřívě pomáhá chemicky?
Vystoupí dvě blondýnky z auta a zabouchnou si vevnitř klíč.
Jedna se zkouší dostat dovnitř pilníkem a druhá rukama.
Vtom začne hřmít a jedna říká: „No nemáme smůlu? Začíná pršet a my jsme nezatáhly střechu!“
Co by měly říkat tchyně?
Vtipy samozřejmě nekolují jen o blondýnách. Velkou a oblíbenou skupinou vtipů jsou například právě ty židovské, které z velké míry pocházejí právě z této komunity a sami židé je rádi vyprávějí. Stejně tak i vtipy o blondýnách můžeme slyšel i od žen, které se k této barvě vlasů hrdě hlásí. A jestli někoho urážejí? Určitě ano, stejně jako je skupina policistů, která nesnese vtipkování na svoji adresu, stejně jako jsou lékaři, jichž se dotýkají humorné historky z jejich prostředí, stejně, jako i někteří muži nesnesou vtipkování o nešikovnosti některých zástupců jejich pohlaví…
Gendrové stereotypy
„Vtipy o blondýnách vyprávějí i některé ženy. Část z nich proto, že si poměrně snadno najdou publikum, jiné chtějí dávat najevo, že nejsou „ta feministka, co nemá smysl pro humor“. Nedochází jim, že jako předmět zesměšňování vyčleňují skupinu lidí,“ píše na svém blogu doktorka Jana Valdrová, která se dlouhodobě zabývá mimo jiné i gendrovými stereotypy.
Jsem blondýnka - a jsem na to hrdá
„Já jsem se narodila jako blondýnka a dokonce mi tahle barva vlasů zůstala i v dospělosti, což není v našich krajích tak obvyklé,“ říká paní Jitka Kobrová. „To ale neznamená, že bych vtipy o blondýnách zavrhovala. To, že se mluví o blondýnách, pro mě rozhodně neznamená urážku. Pokud blondýna sama nedělá takové hlouposti jako ty ve vtipech, nemá se proč urážet. Stejně jako se nemusí urážet dobří a inteligentní policisté.
A ono to tak také je, že se urážejí většinou jen ti, kterým se příběhy z vtipů přibližují. Za mě tedy klidně i víc vtipů o blondýnách, vždyť smích je důležitý stejně jako nadhled a umění podívat se na sebe bez zbytečné nabubřelosti,“ myslí si paní Jitka.
Jak to tedy je doopravdy?
Můžeme vyprávět vtipy o blondýnách, o mužích, o tchyních, aniž bychom se dostali do křížku s gendrovými zákony? A jak jste na tom vy? Milujete vtipy o blondýnách, nebo vám připadají urážlivé a nevhodné? A co vy?
KAM DÁL: Koronavirus v Česku chytře mutuje, ministr všeho Havlíček oslavuje rychlost parní lokomotivy a Babiš prchá na Krétu
