Větší klid byste jinde těžko hledali. Ovšem jen do chvíle, než do Vraňan dorazí povodeň. Vesnice totiž leží v záplavové oblasti, což je nejspíš důvod, proč se sem příliš nových obyvatel nežene. Najdete tady přitom všechno, co k životu potřebujete: obecní úřad, hřiště, hospodu, poštu a školu. Hlavním lákadlem je však něco docela jiného. V obci funguje velká jahodárna.
Vraňanská jahodárna
Vraňany jsou od roku 1998 vyhledávaným cílem všech milovníků jahod. Jahodové plantáže nabízejí možnost samosběru. "Asi polovinu úrody sklidíme a prodáváme těm, kterým se nechce sbírat. Druhou polovinu si lidé posbírají sami," vysvětluje mluvčí jahodové rodinné firmy Dagmar Hančová.
Letošní samosběr byl zahájen 3. června a stále je co trhat. "Teď tady vypuklo pravé jahodové šílenství. Rodiny to často berou jako kulturní program. Těší je, že si mohou natrhat čerstvé jahody samy a vyjde je to samozřejmě levněji," směje se Hančová. Jen za jeden jediný víkendový den sem běžně přijede až 5 tisíc lidí, kteří touží po sladkém ovoci.
Nejoblíbenější je Karmen, stará česká odrůda, která je voňavá a sladká. Má však jednu nevýhodu - rychle se kazí a je dost měkká. Dalším oblíbencem je Honey, což je raná jahoda. Sezona se pak končí Malvínou, která zraje jako poslední. "Musíme mít odrůdy zařízeny tak, aby bylo co trhat celé léto. S jedinou odrůdou by bylo za měsíc po jahodách." Kilo jahod vás samosběrem zde vyjde jen na 45 korun.
Vrány ve Vraňanech?
O původu názvu obce se můžeme jenom dohadovat. Existuje spousta spekulací, jak se Vraňany ke jménu dostaly. Původní název obce byl Wranah, později Wranas a Wranays nebo Wranianech. Změny se nakonec ustálily až na dnešních Vraňanech.
Nudná jazykovědná teorie odhaduje, že šlo o ves Vraňanů, lidí žijících ve Vraném nebo z Vraného přistěhovaných. Zábavnější teorie říkají, že pojmem "vraný" je myšlen černý člověk nebo les. A protože je černá barva i barvou vran, je vlastně klidně možné, že jedno velké hejno létalo nad Vraňany zrovna v kritickém okamžiku pokřtění této vsi. Celou pravdu už se dnes asi jen těžko dozvíme.
Kapka historie
Jisté však je, že obec byla založena s příchodem Slovanů ve 3. století našeho letopočtu. Poprvé je však zmiňována od roku 1227, kdy ves patřila klášteru svatého Jiří na Pražském hradě. Část vsi pak byla vlastnictvím vlastnictvím kapituly při chrámu svatého Víta v Praze.
Celkem dva církevní a jeden šlechtický majitel se vepsali do historie Vraňan do doby, než přišly husitské války. Co Husité nezničili, to převzaly z církevních ruce soukromé. Statek střídal majitele jako na běžícím pásu. Kvůli zadlužení jednoho z pánů nakonec skončily Vraňany jako panství příslušné k Roudnici a patřící knížatům z Lobkowicz. Rod Lobkowiczů je přitom dodnes zapsán do znaku Vraňan.
V polovině 18. století byla vystavěna přes vraňanské pole železniční dráha z Prahy do Podkomel. To byla v té době velká věc - šlo o druhou železniční dráhu v Čechách! Trať ovšem nevedla přímo přes ves, a to kvůli riziku povodní. Vraňany byly (a stále jsou) relativně malé, napočítali byste zde jen 88 domů a jednu dvoutřídní školu. Obyvatelstvo se živilo drobnými řemesly a obchodem na řece. V roce 1905 byl vybudován postranní plavební kanál z Vraňan do Hořína, aby byla usnadněna říční plavba.
Velká voda
Právě voda je v historii obce velmi důležitá. Bohužel nejen z výše uvedených důvodů. Nedávno jsme vás informovali o potřebě zvýšit hráz Vltavy, protože se při posledních povodních ukázala protipovodňová opatření ve Vraňanech i Hoříně jako naprosto nedostatečná. Zatím to však na šťastný konec nevypadá. Nejsou peníze a na dotace se dosahuje těžko. Další velká voda tak klidně může znamenat konec jedné malebné vesničky. Lidé už tady toho mají zkrátka dost...