Zapneme počítač, otevřeme si seznamku, kde jsme se přihlásili, přečteme si e-maily v poště a hle. Oko nás neklame. Reakce na seznámení. Prvotní pokus o bližší seznámení.
Zhltneme základní informace o protějšku, srovnáme si v hlavě, zda místo odkud je, kde žije, bydlí či pracuje, je reálné na seznamování, neboť slovní formulace „na věku ani na vzdálenosti nezáleží" zrovna není vhodná k seznamování. Ta představa, že by nám bylo 98 a bydleli jsme za Uralem, kam by dotyčný či dotyčná jezdili za námi, je fakt šílená.
Jistě nás bude zajímat, zda dotyčný objekt je sponzorem tabákového průmyslu, či výrobny alkoholických nápojů, a také zda žije jen prací, jak v práci, tak i doma a snad i ve snu, ale také jak nakládá s volným časem, sport, zájmy, jejda to je najednou věcí co nás napadají při myšlence jaký je ten človíček, co nám právě odepisuje. Samozřejmě je to jen zatím psaní, kde nevíme kdo vlastně doopravdy na konci je, kde a jak vlastně pracuje, jak vůbec doopravdy vypadá, a hlavně co má za lubem pod pojmem seznámit se.
Takže co dál, o čem si psát.
O koníčcích, myšleno tím o zájmu či hobby, ale proč ne i o čtyřnohých, o sportu, o sobě proč jsme si podali inzerci, témat je mnoho. Ale jak víme, co právě druhého zajímá. Takže nezbývá než se ptát. Hodně lidí mi řeklo, že je dost v dnešní době móda vše formulovat ve čtyřech otázkách.
Kdo jsi, kde pracuješ, a kde a jak bydlíš.
Napadne nás otázka, co vlastně dotyčná osůbka hledá. Zaměstnání? Bydlení? Nebo opravdový vztah bez zlatokopeckých ambicí. Místo bydlení bychom měli pojmout jen jakousi informaci, v které části města dotyčný bydlí, a jak to má daleko od nás, Jak by nám trvalo se sejít, kdybychom z ničeho nic po práci si zašli někam na procházku, či na posezení, zda je to pár minut od nás k místu setkání, nebo i ve velkoměstech na hodinu.
Zájmy a koníčky.
Někdy když čtu o zájmech lidí na seznamkách, se vlastně divím, jak to ty lidi dělají, že na to mají čas a kdy chtějí mít čas pro partnera, když v době volna aktivně provozují cyklistiku, fitness, turistiku, in line- on line bruslení atd.
Takže moje rada. Ptát se, ale i zároveň odpovídat, nebát se říci o sobě to co druhého zajímá, mít zřetel, že jakékoliv seznámení, navázání jakéhokoliv vztahu, ať už kamarádského, přátelského, či dokonce osudově životního, nám změní dosavadní chod našeho života, nabourá naše zajeté programy v oblasti zájmů, a tam je problém. Jak s tím naložíme, co ubereme, nebo naopak společně vytvoříme k lepšímu.
Zažil jsem v mém okruhu přátel hodně situací, že se dotyčný či dotyčná chtěli seznámit, a po informaci „kdo jsi, co jsi, kde bydlíš a co hledáš", po pár větách co napsali, vše skončilo. Promiň, ale hledám něco… Ano NĚCO, ne NĚKOHO jiného, a bylo po psaní. Další zájemce na seznámení na řadě. Nebo opačně, Kdo jsi, odkud jsi, co děláš ve volném čase, jaká výška, váha, i něco jiného, kam jedeš na dovolenou nebo kde jsi byla… otázek mnoho, poctivě se odepisuje, ale pak nastane změna. Otázky se vymění. Kdo jsi, kde pracuješ, kam jezdíš na dovolenou, a většinou se prý dostává odpověď úžasná.
„Promiň, ale cizímu člověku nebudu říkat, co dělám nebo kam jezdím". A šup, je v komunikaci konec. Nebo, a to mě nejvíce rozesmálo až tak, že jsem si polil triko kávou, na které jsem byl s dotyčnou… Odpověď rychlá a stručná, „Hele, nejsi ty nějak moc zvědavý? Takového nehledám". ENDE. Ale jak oni byli za začátku zvědaví, o tom už ani zmínka.
Jak byste se zachovali vy na začátku seznamovaní, co byste sdělili o sobě, nebo máte také nějaký ten zážitek? Napište nám, třeba to někomu moc pomůže v rozhodování jaký krůček v seznamování zvolit a jakou cestou vykročit k cíli.
