Dodnes pořádně vařit a péct neumím a sem tam moje pokusy skončí fiaskem. Ovšem před pár lety jsem se rozhodla, že tedy příteli udělám radost, protože měl rád čokoládu. Byl to velice bláhový nápad, za který jsem později dostala vynadáno nejen od maminky, díky dezolaci kuchyně. Ale nakonec i od onoho přítele, protože se zmražený dort nedal ukrojit.
Začátky plné marných nadějí
První den, kdy jsem se na pečení dortu vrhla, spala jsem v noci asi tak tři hodiny. Nebyla jsem vůbec při smyslech, ale říkala jsem si, že pečení dortu přece není žádná věda. Je to jako když vaříš těstoviny, říkala jsem si. Takže jsem smíchala všechny přísady a dala je do mixéru. Najednou.
Ručnímu se moc nechtělo spolupracovat, trošku se kymácel a nakonec se mi povedlo ho tuhou hmotou nadobrou zanést a rozbít. Aspoň myslím. Nicméně hmota byla už dostatečně tuhá a čokoládová, tak jsem ji dala do formy. Později mi došlo, že ona tuhost byla zapříčiněna tím, že jsem tam zapomněla dát mléko. Nevadí, stane se…
Hmotu jsem dala do formy a na vrchu posypala třešněma, aby to bylo navrchu “jakože hezký”. Dala jsem to do trouby a zatím se přesunula k další části receptu. Kuchyň už vypadala obstojně zaneseně, všude kousky přísad a surovin, které se do toho dortu měly dát. Připomínalo to trošku jako když pejsek a kočička vařili dort. Brodila jsem se v tom a snažila se nešlápnout na kousek másla.
Safra, ten dort mu udělám!
Následovala tvorba čokoládového krému, který se měl dát doprostřed dortu. V receptu stálo, že se má máslo rozehřát a potom rozmixovat společně s další přísadou. Jenže máslo bylo z lednice tuhé a já už jsem ho chtěla mixovat (jiným mixérem, než který se rozbil), tak mě nenapadlo nic lepšího, než ho strčit do mikrovlnky. Tam se vejde všechno, ne? Po necelé minutě jsem máslo vyndala a bylo úplně na… Ghee.
Ghee je prý super surovina, pokud máslo necháte úplně roztavit a jde použít na hodně věcí. Ale na polevu už fakt hodně těžko. Takže jsem měla 250 gramů másla, které jsem musela dát stranou. Dobře, krém z toho asi už nebude.
Vykašlala jsem se tedy na krém - koneckonců, může se tam dát šlehačka. A řekla jsem si, že z toho udělám polevu, tam je přece máslo taky. A přišel další problém.
Vodní lázeň. Aha, mám se vykoupat?
V receptu stálo, že je potřeba smíchat máslo, čokoládu a kakao apod. ve VODNÍ LÁZNI a u toho to všechno mixovat. Tenhle pojem jsem tehdy slyšela poprvé v životě, ale chápala jsem, že se má vzít jako větší hrnec, do toho se dá menší hrnec a do toho většího se dá voda, takže se pak čokoláda v tom menším hrnci nemá připálit. Proto jsem vzala provázek, přivázala hrnce k sobě, vybavila je vodou a čokoládou a dala vařit.
Vodní lázeň by se asi měla dělat jinak, protože se hrnce nezvykle kymácely sem a tam. Sice to na sporáku drželo, ale představa, že tohle dělá někdo normálně, mi tedy moc nepřidávala. Později jsem pochopila, že se na vodní lázeň kupuje speciální hrnec, ale v domácích podmínkách to bez něj jde těžko. To však ještě nebylo nejhorší.
Psali, že se musí ve vodní lázni ta poleva jakože vymixovat. Vlastně jsem nepochopila, proč, ale měla jsem zapnutý mixér a mixovala polevu ve vodní lázni, která se zrovna vařila na sporáku. Tyhle recepty jsou docela nebezpečný.
Dort je tady! Nebo něco jako dort
Můj pokus o dort skončil zhruba tak, že když jsem čokoládové těsto na dort vyndávala z trouby a chtěla ho vyklopit na talíř, všechno se to vysypalo na zem. Dobrou chuť. Část ještě zůstala ,,zachovaná”, takže se to dalo jíst.
Shrnuto podrtženo
Dorty jsou úplně k ničemu a narozeniny neslavím dál. Pokud se dobře pamatuji, nakonec jsem vytvořila příteli dort z tvarohu, který se péct nemusel a dala jsem ho na chvíli do mrazáku. Aby trošku zatuhnul. Bohužel, když jsme ho pak chtěli jíst, musel se dát rozmrazit na sporák. Jenom trošičku. Byl zamrazený podobně jako zelenina. Ale jinak příteli moc chutnalo a zůstali jsme pak spolu ještě řadu měsíců, kdy mi vařil těstoviny a červenou čočku. Mňam! Láska prochází žaludkem.
