Pořídit si domů čtyřnohého kamaráda je jistě pro mnoho lidí lákavá představa. Odhodlání věnovat se mu co nejvíc, jak jen to bude možné, sice může vydržet, ale bez práce nejsou nejen koláče, ale ani peníze, a tak jen málokdo může svému psovi nabídnout celodenní společnost. Některá zvířata snáší samotu celkem dobře, ale jiná mohou trpět víc, než si představujeme. Jak to poznat a co s tím?
Možná vás upozorní sousedé...
Jedním ze základních znaků, který napovídá, že něco není v pořádku, jsou hlasité projevy psa - zvláště v době, kdy doma zůstane sám. Sousedé mohou například upozornit na dlouhé vytí, což u někoho vyvolá zájem o pohodu psa, u jiného zlost, že není v domě klid. Ať už ale upozornění pramení z jakékoliv emoce, rozhodně bychom takovou informaci neměli brát na lehkou váhu. Může jít o problém, který vyžaduje rychlé řešení. Vytí nebo jiné neobvyklé počínání psa by totiž brzy mohlo přejít k dalším poruchám, jako je nevyzpytatelné chování nebo dokonce útoky na členy rodiny.
Smutek i agresivita
“Nejčastější příčinou poruch chování je chronický stres, který způsobuje například nuda nebo špatné životní podmínky, ale samozřejmě mohou být způsobeny i medicínským problémem, který bychom se měli snažit vždy vyloučit,” upozornila MVDr. Marie Kadeřávková, která popsala i další projevy stresu u psů (ale i dalších zvířat v domácnosti chovaných zvířat). Podle jejího vysvětlení patří mezi poruchy chování již zmiňovaná agresivita, ale i další projevy tak zvané separační úzkosti. O co jde a kdy vzniká?
Pes potřebuje mít pocit kontroly nad situací
Separační úzkost se - jak již z názvu vyplývá - může rozvinout ve chvíli, kdy zůstane zvíře o samotě, zvláště pokud na takovou situaci není odmalička navyklé. Žije-li pes v domácnosti seniorů, kteří již neodcházejí denně do práce, a zvíře tak vnímá lidskou společnost jako celodenní samozřejmost, může se u něj při delší nepřítomnosti chovatele začít projevovat právě syndrom separační úzkosti. Totéž ale může platit i u psů, kteří sice doma pobývají častěji sami, ale jejich psychika takovou situaci zkrátka neumí zpracovat. „Jedná se pravděpodobně o pocit ztráty kontroly nad prostředím a z něj plynoucí stres z osamělosti, kterou pes vnímá jako nestandardní,” vysvětluje veterinářka.
Psí úzkostí bude trpět i byt (a chovatel také)
Problémy, které v takových případech vznikají, se mohou projevovat jak hyperaktivitou zvířete, tak i naopak jeho nezájmem o okolí, hlasitým štěkáním, vytím, ale vyloučena není ani postupná likvidace vybavení bytu, močení v interiéru. I když můžeme mít pocit, že se zvíře jednoduše mstí, měli bychom tyto projevy vnímat naopak jako zoufalý pokus o upoutání pozornosti, kterou pes bytostně potřebuje.
Systematicky a bez emocí
I když se může taková situace zdát jako příliš složitá, je možné zapracovat na jejím řešení - samozřejmě v ideálním případě výchovou štěněte prakticky od prvních dnů, kdy si jej přineseme domů. Již v tomto věku je třeba jej začít zvykat na pocit samoty, kdy jsou chovatelé v práci. Pes si musí být jistý, že se jeho lidští společníci vrátí domů, že nezůstane osamocen. Intervaly, po které necháváme psa samotného, se mohou postupně prodlužovat, až například do délky pracovní doby. Pomůže také alespoň základní výcvik, který dodá psovi jistotu a disciplínu.
Zabavit psa na celý den
Jednou ze základních pouček veterinářů je také klid a samozřejmé vystupování chovatelů před odchodem z bytu. Pes tak nezíská pocit, že se děje něco výjimečného, čemu nerozumí a co jej rozruší. Dlouhé loučení mu situaci rozhodně neulehčí - ba právě naopak. Navíc je potřeba, aby měl pes k dispozici dostatek podnětů na celý den, tedy hračky, které jej co nejspolehlivěji zabaví.
Podle veterinářky samozřejmě není nutné, abychom se psem byli 24 hodin denně, nicméně už před pořízením štěněte bychom měli důkladně zvážit, jestli mu budeme mít možnost věnovat dostatek času. Ten je nutný po celý jeho život a zvláště v počátcích našeho soužití.
Zdroj: PetCenter
KAM DÁL: Včely vymírají a pro lidstvo to může mít katastrofální dopad. Jsme na nich totiž závislí
