Po otravě muchomůrkou zelenou se vám může na chvíli ulevit. Revers ale rozhodně nepodepistujte

Muchomůrke zelená patří naše smrtelně jedovaté houby.
 

S blížícím se létem vzrůstá radost těch, kteří rádi vyrážejí do lesa na houby. Tato záliba je v naší republice velmi rozšířená, o čemž svědčí někdy hojná návštěvnost lesů. I zkušený sběrač hub však musí být opatrný, aby do svého proutěného košíku omylem nevložil nepoživatelnou houbu. Například záměna žampionu za muchomůrku zelenou může mít i fatální následky.

Muchomůrka zelená patří mezi naše nejjedovatější houby. Vlastně je nejjedovatější i v rámci území Evropy. Ten, kdo ji dobře zná, se může divit, že si ji lidé spletou například s holubinkou, bedlou nebo žampionem. Stačí však malá nepozornost, šero v lese, aby i tato jedovatá houba skončila v košíku houbaře. Tady platí jedno základní pravidlo - pokud se vám jakákoliv houba nezdá, raději ji nechte v lese. Je pravda, že všechny jsou nakonec jedlé, některé však pouze jednou.

Typické znaky muchomůrky zelené

Od muchomůrky načervenalé neboli masáku se muchomůrka zelená odlišuje hlavně blanitou pochvou, z níž vyrůstá. Od žampionu ji zase rozeznáte podle čistě bílých lupenů, jež ani ve stáří výrazně netmavnou jako u žampionu. Že se nejedná o holubinku, poznáte v případě muchomůrky zelené podle klobouku, který je tence masitý, třeně, jež vždy vyrůstá z pochvy, a prstence okolo třeně, což u holubinky chybí.

Jed z muchomůrky zelené zabije myš během 12 hodin

Muchomůrka zelená obsahuje několik jedovatých látek - phalloidin, amanitin a phallin. Proč otrava touto muchomůrkou končí obvykle smrtí? Protože amanitin je natolik jedovatý, že jedna dvousetina miligramu usmrtí myš ve 2 až 3 dnech.

Pokud bychom nabrali tento jed na špičku nože, jeho množství by mohlo zabít až na 100 000 myší. Pro vaši lepší představu - pokud by byly tyto myši seřazeny za sebou, vytvořily by řadu dlouhu asi 18 km.

Jak probíhá otrava muchomůrkou zelenou?

Podle slov těch, kteří muchomůrku zelenou již ochutnali a naštěstí otravu přežili, lze snad věřit tomu, že se jedná o poměrně chutnou houbu, takže při její konzumaci si dokonce pochutnáte. Nic na tom nemění fakt, že je smrtelně jedovatá, tudíž jakékoli vědomé její ochutnávání není na místě. Muchomůrka zelená je dokonce jedovatá, i když je sušená.

Průběh otravy muchomůrkou hlízovitou

Zrádné na tom je hlavně to, že první příznaky otravy se objevují teprve po 8 až 12 hodinách od požití hub. Někdy dokonce až po 24 hodinách. Otrava způsobuje bolesti břicha, studený pot, zvracení a hojný a páchnoucí průjem.

Je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc, než se dostane jed do krevního oběhu. Pacient zůstává v nemocnici pod lékařským dohledem a víceméně se čeká na to, jestli to jeho játra vydrží, nebo nikoliv. Je nasazena léčba - výplach žaludku a střev. Dále pak je nutné podpořit činnost jater a ledvin, které nesou největší zátěž.

Revers nepodepisujte

Další stadium znamená pro pacienta mírnou úlevu od bolestí, může se dokonce cítit už docela zdráv. Je to moment, kdy lidé podepisují v nemocnici revers a odcházejí domů, protože mají pocit, že jim už nic není. Je to pochopitelně velmi špatné rozhodnutí, protože v této fázi dochází k poškození jaterní tkáně.

Záhy nastává další stadium, kdy se bolesti opět vracejí, a to v silnějších náporech. Přitom se záchvaty bolesti střídají s mírnějšími periodami. Je-li otrava opravdu silná, pak nemocný při plném vědomí rychle slábne. Dostavuje se vynechávání srdce a apatie, končetiny stydnou. Hluboké bezvědomí se dostaví po dvou až třech dnech. Smrt nastává asi 5 až 10 dní po požití hub.

Je-li průběh otravy slabší, pacient pozřel menší množství hub nebo je výrazně odolnější, pak může i otravu muchomůrkou zelenou přežít a vyléčit se. Velmi často se však celoživotně potýká se stopami otravy.