„V poslední době se u nás objevuje významně zvýšená aktivita občanských iniciativ, které zpochybňují a odmítají povinné očkování proti infekčním nemocem a odrazují i od očkování nepovinného. Texty na toto téma vycházejí v různých časopisech, ale i monografiích. Antivakcionisté, bohužel i ze stran lékařů, dostávají často v našich masmediích více prostoru než pediatři s rozumným přístupem k řešení problematiky,“ tvrdí prof. MUDr. Jan Janda z České pediatrické společnosti.
Ti, kteří s očkováním nesouhlasí, nejčastěji argumentují:
Současným nízkým výskytem dětských infekčních nemocí
Ten je podle lékařů dán právě vysokou proočkovaností. Známé jsou epidemie ze zemí, kde od povinného očkování upustili.
Jde o dětské infekce, které mají nejmenší prodělat bez očkování
To ovšem není pravda. Například přirozeně probíhající spalničky a černý kašel jsou v rámci epidemií provázeny často závažnými komplikacemi s častými trvalými následky. Záškrt snad ani odpůrci očkování nepovažují za neškodnou nemoc.
Čtěte: Pozor na meningokoka, raději děti očkujte
Vedlejší účinky vakcinace
Dle profesora Jandy není pochyb, že očkování může být provázeno vedlejšími účinky, které mohou být i závažné. Ovšem pokusy spojovat očkování s vyšším výskytem některých chorob, např. alergie, střevních zánětů nebo autismu se na podkladě studií v rámci „evidence based medicine“ neprokázaly.
Příkladem byla například kampaň proti očkování vakcínou MMR (spalničky, parotitida, zarděnky). Argumentem byl vznik autismu po této vakcíně. Prokázalo se, že původní publikace Dr. Andrew Wakefielda v prestižních časopisech vznikly na podkladě zfalšovaných záznamů konkrétních pacientů a autor dokonce přijímal velké finanční částky ze strany antivakcionistů.
Čtěta také: Očkovat či neočkovat? O chřipku tu běží!
Námitky proti konzervačním látkám
Ty se již ve vakcínách prakticky neobjevují. Jedná se například thiomersal či aceton. Co se týká formaldehydu – ten se jako substance běžně vyskytuje v tělesných tekutinách a v nízkých koncentracích je neškodný.
A rodiče?
Ti většinou tápají. Kdo má pravdu? Mám své dítě nechat očkovat? Nebo se raději postavit proti očkování? „Mé obě dcery jsou očkované. Chráním tím přece jejich zdraví, to je potřeba, aby si mnozí rodiče uvědomili. A nechtěla bych, aby moje dítě chodilo do školky s dítětem, které naočkované není,“ říká maminka Jana z Horních Počernic. Ale je tu i jiný názor: „Řeším očkování s pediatričkou ohledně mé dcerky. Není úplně neurologicky v pořádku a já mám obavy z dalších komplikací, když ji naočkuju. Načetla jsem si o tom spoustu materiálů a myslím si, že očkování je víc nebezpečné než neočkování,“ míní maminka Nina z Kobylis.
Čtěte: Tuberkulóza stále nevymizela. Středočeský kraj měl osmdesát nemocných
Pediatr by měl rodičům vysvětlovat
„Prvním předpokladem je dobrý kontakt s rodiči, jejichž děti jsou u pediatra registrovány. Očkovat by se měly pouze děti zdravé a v úvahu by se měly brát neobvyklé reakce při první dávce vakcíny,“ vysvětluje profesor Janda. Dle něj by měl pediatr být schopen odpovědět na dotazy rodičů. Podle profesora Jandy je důležité zdůrazňovat, že pediatři vědí, že očkování může mít i závažné nežádoucí efekty, které jsou však ve zlomcích procent v kontextu s počtem aplikovaných očkování. Podle něj je problémem nefungující legislativa, která by měla řešit odškodnění ve skutečně prokázaných případech poškození dítěte po vakcinaci. Toto je dle profesora oprávněná kritika ze strany odpůrců očkování.
Článek vznikl ve spolupráci s prof. MUDr. Janem Jandou z České pediatrické společnosti
