Lopuch větší je mohutná bylina se silným kůlovým kořenem sahajícím do hloubky až 70 cm. Lodyha této rostliny je silná, rýhovaná a také vyplněná dření. Listy jsou velké, široce srdčité a řapíkaté, přičemž řapík je také vyplněn dření. Přízemní listy disponují čepelí až 50 cm dlouhé a 40 cm široké.
Kvetoucí lopuch se také využívá jako okrasná květina a velmi často se objevuje ve vázách. Venku ovšem tak atraktivní není, jelikož se jeho bobule velmi rády zachytávají na oblečení.
Lodyžní listy jsou střídavé, menší než přízemní, oboje na spodní straně s bílým povlakem chlupů, celokrajné. Nachově červené trubkovité květy jsou v kulovitých úborech, které mají průměr 3 až 3,5 cm. Jejich zákrov je tvořen listeny s hákovou špičkou, které se po zaschnutí zachycují ve zvířecí srsti a zajišťují tak šíření semen.
K nalezení lopuchu opravdu není třeba vyvinout příliš velkou aktivitu. Vyskytuje se totiž od nížin do hor jako obecný plevel, hojný primárně na rumištích, smetištích, navážkách, neobdělaných půdách, kolem cest a polí. Dává ale přednost sušším a bohatším, zejména pak vápencovým půdám.
Pomůže s detoxikací, ale i s vlasy
Kořen lopuchu se vykopává velmi brzy na jaře, dříve než vyžene listy, ale pouze a jen v prvním roce vegetace. Je totiž problém s rostlinami, které kvetly před rokem. Nemají totiž dostatek účinných látek. Mimo kořen můžeme používat také mladé listy a semena lopuchu. Ty se hojně využívají k výrobě kosmetických přípravků na vlasy.
Kořeny obsahují polysacharidy, inulin, proteiny, glykosid, arkciín, silice, kyselinu palmovitou a stearovou, slizovité látky, třísloviny, bílkoviny, živice, tuky, sulfáty, fosfáty vápníku, draslíku a hořčíku. Listy pak disponují silicemi, slizovitými látkami, tříslovinami a také kyselinou askorbovou.
Primární léčivá schopnost této rostliny je ale trochu jiná. Jedná se o silné čištění krve - detoxikace. To ho řadí mezi výborné rostlinné léky na všechny druhy kožních chorob, přičemž se hojně používá i vnitřně. Známé jsou také příznivé účinky lopuchu na růst vlasů, pomáhá navíc proti jejich vypadávání, při lupech nebo také při maštění vlasů. Opticky je navíc schopen zvětšit jejich objem.
Další skvělou vlastností lopuchu většího je také mírné rozpouštění žlučníkových a močových kamenů. Droga je totiž schopna trochu prohánět (způsobuje průjem), vyvolávat pocení a také posiluje během jarní únavy.
Lopuch se ale využívá i v rámci vnějšího použití. Droga totiž dokáže pomáhat při plísňových onemocněních kůže a slouží také k omývání obličeje při uhrovitosti a mastné pleti. Spařené, trochu podrcené listy je velmi chytré přikládat také na otoky nebo svědivé vyrážky. Podobně poslouží i silný odvar z kořene či listů. Na modřiny se potom používá rozdrcený nebo rozmačkaný list lopuchu.
Využití najde i v kuchyni
Především pak v té bylinkové, kde se používají především mladé výhonky, řapíky a kořeny lopuchu, nikoliv však listy, které disponují velmi hořkou chutí a těžko by se pozřely. Křupavé čerstvě vyrostlé výhonky a oloupané řapíky se naproti tomu hodí jako zelenina ke konzumaci za syrova nebo uvařené jako chřest.
Za zvláštní delikatesu se pak považuje samotná dřeň, která má jemně oříškovou chuť. Kořeny lopuchu se sklízejí od podzimu prvního do jara druhého roku. Tou dobou jsou totiž ještě jemné konzistence a dají se jíst za syrova, případně také uvařené nebo pečené. V Číně a Japonsku se tato rostlina pěstuje jako jednoletá kultura a je považována za vynikající lahůdku v kuchyni.
