Tato rostlina je schopna vyrůst až do metrové výšky, má rovnou a v horní části rozvětvenou lodyhu. Dolní lístky vlaštovičníku mají řapíky, horní jsou přisedlé. Čepele listů jsou velmi křehké, lichopeřenosečné, přičemž mají zelený líc a modrozelený rub.
Květy bylinky mají jasně žlutou barvu a jsou složené ze čtyř až pěti v úžlabí vyrůstajících horních listů. Tyčinek má tato rostlina skutečně mnoho, semeník je ovšem dvoupouzdrý. Plodem vlaštovičníku je šešulovitá tobolka. Semen je větší počet a jsou drobnější. Celá rostlina obsahuje žlutooranžovou mléčnou šťávu a kvete od května do září.
Léčivé, ale i nebezpečné vlastnosti
Těch pozitivních vlivů vlaštovičníku je skutečně hodně a známé jsou již od antických dob. Tehdy se tato bylinka využívala primárně k léčení žloutenky a jater. Ve dvacátém století byla dokonce tato rostlina pěstována, ale postupně se od toho začalo upouštět, když se zjistilo, že má i své mouchy.
Bylinka by se měla sbírat primárně, když je v květu, tudíž od května do června. Sušení nejlépe probíhá v teplotách od třiceti do šedesáti stupňů. Sbírají se také kořeny rostliny, v tomto případě se ale doporučuje počkat do podzimu nebo na začátek jara.
Občas se v lidové medicíně tato rostlina využívá například k hojení zad. V takovém případě se na zranění přikládala lesklá strana listu a nemocné místo se následně ovazovalo, čímž vznikalo rychlejší hojení rány. Tím ale bezpečné využití této rostliny víceméně končí.
V posledních desetiletích se totiž objevily i informace, že užívání této rostliny může poškozovat játra. Faktem ale je, že pokud se dodržuje denní dávka okolo dvou až tří gramů sušené rostliny, pak nic nehrozí. Obecně nejvíce problémů s poškozením jater se objevilo po dlouhodobém užívání této rostliny.
Vlaštovičník má zlučopudné a močopudné vlastnosti, občas se využíval ke zmírnění problémů s menstruačními bolestmi. Také se připisuje zásluha na zmírnění problémů s kašlem nebo alergií. Protirakovinotvorné vlastnosti bylinky se stále zkoumají a výsledky v tomto případě rozhodně nemluví jasnou řečí.
Boj s bradavicemi
Vlaštovičník většina z nás zná právě v rámci jeho skvělého využití na likvidiace bradavic. Používá se v tomto případě velmi jednoduše. Stačí rostlinu odtrhnout v momentu, kdy začne vypouštět žlutou šťávu, a následně jí potřeme postižené místo.
Pokud tekutiny není dostatek, tak jednoduše odlomíme kousek znova a budeme mít k dispozici další léčivo. Ke zmizení problému dochází většinou v řádu několika dnů. Tato metoda ničení bradavic je pro mnohé daleko méně bolestnější než další způsoby léčby, jako jsou laser, dusík nebo různé chemikálie od farmaceutů.
Způsoby užívání vlaštovičníku
- Nálev z bylinky - jedna zarovnaná čajová lžíčka na 250 ml vody, stačí jen spařit a následně konzumovat
- Výluh ve víně - 30 g rostliny i s kořenem se zalije 0,5 l bílého vína a nechá stát 1-2 hodiny, potom se vylisuje a užívá se po menších doušcích
- Čerstvá šťáva - listy, květy a stonky se umyjí, ve vlhkém stavu z nich se získá tekutina pomocí odstředivky
