Dva úplně různé přístupy maminek k narození dalšího dítěte. Co je správné a pomůže příprava na příchod sourozence?
Andrea se své dcery snažila připravit
„Obě dcery jsem se na příchod dalšího sourozence snažila připravit. „Už jen toho z důvodu, že břicho bylo nepřehlédnutelné, potom při hře, když po mně holky chtěly rajtovat, aby miminku neublížily. A také, aby věděly, že už nebudou středem pozornosti jen ony.
Nejstarší Berča se na Miu moc těšila. Na Ellu taky. No a je pravda, že Mie, které bylo něco přes rok - té to moc neříkalo. Příchod prvního sourozence byl ale pro Berču jako prvorozenou dost těžkým obdobím. Zatím byla středem pozornosti jen ona, vše se točilo jen kolem ní. Naštěstí jí bylo pět let, takže byla i samostatnější a lépe pochopila, že nemůžu udělat vždy vše hned, že musí občas počkat. Dnes už je to jiné - samozřejmě i teď se snaží na sebe upoutat pozornost, takže občas zlobí a má nálady a nápady, odsekává a uráží se, ale to přičítám i jejímu věku. Na druhou stranu se snaží pomáhat, krmí holky, přebaluje a cítí se strašně důležitá,“ vypráví Andrea. Ale existují i maminky, které dětem o příchodu sourozence ani neřeknou.
Čtěte také: Jak to vidí psycholog
Daně se zdála příprava na sourozence zbytečná
Synovi byly dva roky, když jsem čekala druhé dítě. Neviděla jsem důvod, abych mu řekla, že bude mít sourozence. Prostě se mi zdálo, že je moc malý na to, aby to pochopil. Když mě rostlo bříško, řekla jsem mu, že jsem trochu ztloustla. A když se dcera narodila, nejdřív moc nejevil zájem, ale když poznal, že už není sám, že se také musím starat o miminko, začalo peklo. Křičel na mě, ať ji dám pryč, začal strašně zlobit, aby na sebe upoutal pozornost. Už je to lepší, ale stejně nemám pocit, že by ji úplně přijal.
