Člověk může být sám a cítit se naprosto spokojený, nebo může být obklopený mnoha lidmi, a přesto se potýkat s hlubokou osamělostí. Přitom rozhodně neplatí, že byste museli být svobodní. Tyto pocity mohou nastat v dlouhodobém vztahu, který ani nemusí procházet zásadními problémy. Můžete si naopak myslet, že jste vyslyšeni, chápáni a oceňováni, přesto někde uvnitř sebe cítíte, že je někde chyba.
Chronická osamělost je špatná
Většina lidí se někdy v životě cítila osamělá. To není nic špatného. Každý může ve svém životě zažít změny, které mohou ovlivnit jeho schopnost přizpůsobit se, což může zvýšit riziko, že se bude cítit osaměle. Například přestěhování se do nového města, nová práce nebo ukončení vztahu můžou člověka vystavit riziku, že se v důsledku těchto změn bude cítit osamělý.
Chronické pocity osamělosti však mohou být varovným signálem hlubších problémů a neměly by být ignorovány. Například při nedávné studii provedené na Harvardu uvedlo 36 % dospělých Američanů, že se po pandemii koronaviru cítí osaměle, a 16 % dospělých, kteří byli ve vztahu, má stejné pocity. O co tedy jde, jaké jsou důvody?
Bojíte se, co by následovalo
Strach být sám často pramení z opuštění nebo odmítnutí v dětství. Člověk, který se potýká s neschopností být sám, může činit impulzivní a špatná rozhodnutí, jako je okamžité nahrazení jednoho vztahu jiným či setrvání v poměru jen proto, aby nezůstal opuštěný. Takový člověk je ochoten překrucovat fakta, popírat svoje vlastní plány a touhy s falešnou vidinou toho, že se to nakonec srovná. Nesrovná, naopak často přicházejí úzkosti.
Odborníci upozorňují na to, že zejména když se vztah blíží ke konci, jedinci, kteří se bojí toho, co bude následovat, až nezdravě visí na svém partnerovi. Z toho pak pramení daleko zásadnější pocity osamělosti a depresí, než kdyby byl člověk reálně sám.
Traumata z dětství
Nejistota ve vztahu znamená vysoké riziko chronické osamělosti. Velmi často to pramení z traumat v dětství, kdy tito lidé nenaplnili očekávání svých rodičů. Například jedinci s úzkostně ambivalentní vazbou na druhé mají předpoklady k tomu, že se ve vztazích budou podřizovat a snažit se plnit přání svých partnerů. Samozřejmě na úkor sebe samých, protože potřebují uznání.
Jinými slovy, úzkostlivě připoutaný člověk může bojovat s tendencemi líbit se lidem, zatímco obětuje své vlastní potřeby, aby si zajistil vztah a zabránil tomu být sám. Na druhou stranu kvůli strachu z intimity však může vztahy odsouvat jako příliš pohlcující, což pak ale jen posiluje pocity osamělosti.
Matoucí chemie
Lidé, kteří si nejsou vztahem jisti, mohou zaměňovat sexuální chemii s autentickým spojením nebo mohou vyhledávat sexuální vztahy „mimo domov“ namísto intimity s partnerem či partnerkou. Například úzkostlivější osoba může ignorovat nebo bagatelizovat „stopku“ kvůli návalu sexuální chemie. Lidé mohou začít fantazírovat o tom, jaký má jejich vztah potenciál, místo toho, aby se zabývali realitou.
Mezi varovné signály, že se to může dít, patří skok do nového vztahu bezprostředně poté, co jeden skončil, nebo zaměření vztahu pouze na sex. Ovšem neschopnost se do takového vztahu opravdu ponořit pak znamená prohlubující se pocity osamělosti kvůli nedostatku intimností, ale i konverzace a společných zájmů.
Jak překonat pocit osamělosti?
Za prvé je důležité být skutečně sám sebou, mít i ve vztahu své vlastní plány a motivace. Tím obklopíte romantický vztah, pokud souzníte se svým protějškem. Nejde o to, aby chtěl totožné věci, co vy. Je však potřeba, abyste kráčeli po stejné cestě, která vás pak dovede k vlastním, ale i společným cílům. I proto je důležité řešit jakékoli nevyřešené trauma s psychologem, což může ovlivňovat vaše volby nebo vzorce vašeho vztahu.
Osamělost ve vztahu obvykle pramení z nedostatku smysluplného spojení s partnerem. Budování spojení je víc než jen trávit volný čas s danou osobou nebo být sexuálně kompatibilní. Je založeno na smyslupných společných aktivitách, na budování zdravé, intimní a hluboké komunikace a na vytváření zážitků. Je také založeno na poznání, kde jsou vaše nenaplněné emocionální potřeby, a na zapojení se do řešení konfliktů. To vše každopádně vyžaduje, abyste se svým způsobem stali zranitelnějšími a otevřenějším nejen vůči sobě, ale i svému partnerovi.
Zdroje: redakce, psychologytoday.com
KAM DÁL: Převratný objev v léčbě nemocí! Bakterie mají paměť, co to pro vás znamená?
