Tak nějak si vykládám slovo sport. Ale promiňte, vítězit nad němými tvářemi lstí nastražené potravy na háku, natrhnout jim ústa a pak je poraněné házet zpátky?! To se mi sportovní moc nezdá! To je pro mě faul, rána pod pás a přímo nesportovní jednání. Ale ryby nemají své právní zástupce, ani se k tomu nemohou vyjádřit, protože jsou němé a kde není žalobce, není ani soudce…
Háček v zobáku
Jednou se z našeho záchranářského zvířecího mobilu ozval roztřesený hlas otřesené slečny a oznamoval nám, že s přítelem našli kachnu s háčkem v zobáku. Dojeli jsme co nejblíže k rybníku nedaleko Prahy, přítel slečny už na nás mával a já mu celou cestu ke zraněné kachně vykládala své „rybářské“ zážitky, které bych ráda touto cestou vylíčila všem těm, kteří budou tyto řádky číst. Můj názor na vztah ryba-sportovní rybář už znáte, ale málokdo si uvědomí, jaký dopad má tento sport na vodní ptáky! Sportovec „nahňácá“ na háček chutné těstíčko, pak mocně a co nejdál nahodí vlasec a to už známe všichni, sportovně si sedne a sedí a sedí a čeká…
Jak končí racek nebo labuť
No jo, ale ve vodě nejsou jenom čekatelé na roztržení tlamičky, ale i rostliny. A tak, když se vlasec o cosi přetrhne, čeká háček umně zabalený do potravy na jiné úlovky, tedy na vodní ptáky! Jistě si dovedete představit, jak končí lyska, racek nebo kachna s háčkem v zažívacím traktu?! Ale nejotřesnější příhody jsou s labutěmi. Po těch letech mé záchranářské činnosti mám za sebou desítky případů s tím samým scénářem. Labutí rodinka, jeden z partnerů opodál, hlavu svěšenou, načepýřený, apatický… Nebojuje, dá se chytit snadno. A veterinář pak jenom krčí rameny nad rentgenovým snímkem. „Vidíte tady ta tmavá místa? Tak to je deset centimetrů zhnisaného krku. S tím se nedá nic dělat! Ta labuť se musí utratit, jinak by stejně pošla hlady. To je od toho háčku, vidíte, jak je zaseklý v půlce krku, ta už nespolkne ani vodu, natož pevnou stravu. Je jí škoda!“
Dagmar Šimková
