Padneme mrtví k zemi a začne fascinující podívaná (pro nás už ne). Enzymy v těle začnou rozkládat lidské buňky, které se otevřou jako lahve šampaňského. Hordy hladových bakterií začínají hodovat ve střevech. „Mezitím se jiné bakterie začnou dostávat skrz kůži zesnulého. Takto vypadají první známky rozkladu lidského těla. Vidíme všechno, co známe z televizních detektivek. Tedy ztuhlé svaly, protože se proteiny uzavírají do sebe, a promodralost neboli lividitu, což je důsledek usazování krve. A samozřejmě působí gravitace. Během této fáze se bakterie začínají nekontrolovatelně množit,“ vysvětloval pro náš web doktor Pečenka.
Proč nás nerozloží už zaživa?
Jak rozklad těla pokračuje, střevní bakterie uniknou z „vymezeného prostoru“, začnou spotřebovávat zbytek těla a tím také obírají tkáně o kyslík. „Nakonec se začnou množit mikrobi, kterým nevadí nízký obsah kyslíku. Zejména bakterie známé jako Clostridium – ty produkují plyny, které způsobují nadýmání těla. Za dva dny tyto bakterie tělo zcela ovládnou. Díky tomu, jak postupují, už dnes dokážeme určit čas úmrtí.“
Pro někoho může být poněkud znepokojující všechno to, co se s naším tělem po smrti děje. Možná se leckdo ptá, co bakteriím bránilo, aby nás rozložily už v době, kdy jsme byli naživu. Jako odpověď stačí dvě slova – imunitní systém. „Ten nás ochraňuje nejen před útokem bakterií, ale třeba i plísní a virů. Přesto se někteří mikrobi do těla dostanou, tomu pak říkáme infekce,“ nastínil odborník.
Náš imunitní systém je v pohotovosti 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, aby odrazil vetřelce a zároveň dal zelenou benigním bakteriím, jako jsou ty v našich střevech, které nám pomáhají trávit jídlo. „Máme ještě další metody, jak se škodlivým mikrobům bránit. Všichni jsme si asi někdy dezinfikovali rány či brali antibiotika. To jsou zbraně, kterými se snažíme bojovat. Definitivně prohrajeme až po smrti.“
Mikrobi jako užiteční pomocníci
Až donedávna vědci věděli jen málo o mikrobech, kteří konzumují lidi, a o drobných dramatech, která se odehrávají, když soutěží o nadvládu nad mrtvolou. Třeba Postmortem Clostridium Effect byl pojmenován a vysvětlen až v roce 2017. Do té doby se předpokládalo, že procesy v mrtvém těle jsou příliš náhodné na to, aby něco znamenaly nebo mohly něco vysvětlit.
To se začalo měnit v roce 2013, kdy bioložka Jessica Metcalf z Coloradské státní univerzity a její kolegové jako první oznámili, že mikrobi rostoucí na mrtvých myších se v průběhu času měnili konzistentním způsobem. To znamenalo, že tito mikrobi mohou být skutečně užitečným nástrojem pro vyšetřování doby smrti. V kostce to znamená, že by odborníci mohli přesně určit, kdy člověk zemřel, „jen“ tím, že by pozorovali mikroby v konkrétním těle.
Kdy přesně člověk zemřel?
První, kdo vyzkoušel myšlenku nekrobiomu s pomocí lidských mrtvol, byli výzkumníci ze zařízení Southeast Texas Applied Forensic Science. V roce 2013 vědci odebrali vzorky dvou mrtvol před a na konci fáze nadýmání, kdy anaerobní bakterie produkují ohromné množství plynu. Zjistili, že stejně jako u myší se v průběhu času na mrtvých tělech objevily vzory bakteriálních skupin.
Dále vědci potřebovali identifikovat takové vzory chování na mnoha dalších tělech a za různých podmínek. To udělala Jennifer Pechal, forenzní vědkyně z Michiganské státní univerzity. Díky spolupráci s detroitským soudním lékařem nasbírala výtěry z více než 2 000 mrtvol. Zatím je schopna určit, zda je tělo mrtvé déle než 48 hodin, nebo méně než 48 hodin.
Zavedou nás rostliny k hrobu?
Stanovení času smrti není jediným potenciálním využitím nekrobiomu. Výzkumníci doufají, že soudní lékaři budou jednoho dne pravidelně provádět výtěry mrtvol, aby se dozvěděli více o lidech, kteří zemřeli v důsledku jejich mikrobiálních komunit. Například Pechal našla rozdíly v mikrobech v ústech mrtvol se srdečním onemocněním a bez něj. To naznačuje, že nekrobiom těla může odhalit časné nebo nediagnostikované onemocnění, které nemusí být zřejmé při pitvě, ale mohlo by přispět k příčině smrti.
Existuje také zájem o použití nekrobiomu k určení, odkud pochází neznámá mrtvola. Je již prokázané, že naše mikrobiomy se liší v závislosti na tom, kde žijeme, takže by mělo být možné hledat geografické podpisy i po smrti. Někteří výzkumníci dokonce doufají, že nekrobiom by nás mohl zavést přímo tam, kde jsou pohřbena těla. Vědci studují, co se děje v půdě, když se tělo rozkládá, a jak potom uvolněné živiny a látky ovlivňují okolní rostliny. Možná jednoho dne bude skenování mikrobiálních a chemických otisků těla stejně rutinní jako odebírání otisků prstů.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Tohle může potkat každou ženu: Věra (31) se hrozně bála rakoviny, diagnóza byla jasná.
