První rande či setkání jak se říká na živo. Hodně emocí, otázek, jaký bude, co si vzít na sebe, kam si zajít, co mu říci, to je skoro stav před infarktový. Už jen tato myšlenka je důvodem, že to někteří z nás vzdají, omluví se, vymluví se na návštěvu, nemoc, čas, nebo práci, a je po všem. U mužů je to jednodušší, tam nás táhne především zvědavost, jaká ona bude, jak bude vypadat, a co si budeme nalhávat, i ten pud co v nás je, zapůsobí, a to už nemluvě o tom, a na to si dost žen stěžuje, že za pět minut by nejraději chlapi hupky šupky do postele.
Také je v dnešní době umění vybrat si místo kde se sejdeme, a kam půjdeme. Zda v centru města, nebo v okrajové části, zda se projdeme, nebo si sedneme na šálek kávy, nebo na večeři…Ale už jste někdo, kdo navrhuje setkání, pozval protějšek místo večeře na oběd, či snad na snídani? Zajímavý návrh, že?
Jelikož se setkávám hodně s lidmi, kteří jsou singles, a hledají vztah, ať už volný či vážný, dost z nich mi na otázku proč se nesetkají a neřeknou si vše osobně, a volí dennodenní psaní přes Internet, SMS, Facebook či Chat, odpovědělo větou, která mě až mrazí.
„Proč bych měla, či měl chodit někam s někým, koho vůbec neznám?“ Ale když se nad tou odpovědí zamyslíme, každý z nás má kamarády, nebo někoho s kým si zajde posedět, nebo občas na nějakou akci… Ale také jsme se poprvé vůbec neznali, a setkali se poprvé…
V tu chvíli si vzpomenu na kolegu z práce, který také hledá delší dobu tu pravou, a vím od něj a nejen od něj, že najít někoho, kdo si pro to udělá čas, je problém. Problém se jménem ČAS.
Poznal se s jednou dámou, prý někde na seznamce, začali si psát, představili se jmény a pak už nestíhal. Odpovídal pořád na její všetečné otázky, byl proprán všemi směry kdo je, co je, kde a co dělá, kde bydlí, věk výška váha, snad i velikost ponožek, ale jakmile se optal protějšku, dostával vyhýbavé odpovědi ve stylu… Vše řeknu až při osobním setkání.
Setkali se v kavárně, posadila se vedle něj, objednali si kávu, a on se začal ptát, co jeho zajímalo a co si neřekli. Přesněji ve stylu tak jak se ona ptala jeho písemně. Na otázku kde bydlí, dostal odpověď Praha, na upřesnění místa, odpověď to ti musí stačit, na otázku kde pracuje… Proč tě to zajímá… Na otázku co dělá ve svém volném čase a co ji baví, tak to ji asi dostalo, neboť prý vstala od stolu, řekla, že je moc zvědavý a na to aby mu odpověděla, že ho nezná, a takového ona rozhodně nehledá. Odpovědi, které by ho zajímaly, prý říká jen lidem, co zná velice dobře, a odešla. Ale ona málem po písmenkách dělala u něj doslova profilový výslech, málem končící otázkou, do kdy se jako malý klučík počůrával. Dost častá situace, o které jsem se zmínil zde v jiném článku. Zřejmě to stále přetrvává…
Zase se ale musím zastat i druhé strany seznamovacích lidí, čili žen. Málo která dáma mi řekla, že setkání bylo milé, v klidu, v pohodě, a v životě jim to vyšlo. Většinou prý muže zajímá jen, kde bydlí, nejraději vědět ulici, patro a velikost bytu, kde pracuje a co, kdyby náhodou… Jak je na tom o víkendu, co vlastní, co má, a šup hurá k ní domu, nejraději ihned. No a i otázka jak to má ráda, padne během hodiny.
Ale i v tomto lze zažít humorné situace, které jsem například zažil i já s jednou dobrou kamarádkou, která se chtěla seznámit přes internet. Pomohl jsem jí, byla to škola života z tohoto pohledu, a tak vás s tou story seznámím. Možná vám to něco řekne, připomene, nebo naznačí, že i z této situace lze s nadhledem vyjít s úsměvem.
Jaké vy máte zážitky s prvním setkání s protějškem, s pokusem něco v singles změnit, udělat. Vyšlo to, nebo naopak ne, jak jste to viděli vy na prvním setkání… Napište, probereme to, a nejzajímavější příspěvek obdaříme malým dárkem pro štěstí.
