Sám na letní toulky do Španělska vyrážím už třetím rokem, po dvou návštěvách Katalánska jsem se rozhodl pro vyprahlou Andalusii. Obavy rodičů o mé přežití doplnil i smutek mé dívky z odloučení, a tak byla moje motivace pro šťastný návrat ještě větší než kdy jindy. Při přistání v přímořské Malaze se se mnou čeští spoluobčané rozloučili pochvalným potleskem pro pilota a já se vydal vstříc plánovanému měsíci v Ibérii.
Večerní Malaga mě dojala azurovým mořem, překvapila vyschlým korytem řeky, ve kterém se proháněli výrostci na skateboardech, a potěšila čistotou a hezkým historickým centrem. Já však přijel kvůli horám. Pohoří Sierra Nevada na mě už čekalo a já se mu o den později vydal vstříc.
Kraj s bohatou historií
Lidé si vybírají své destinace různě, já si tu letošní vybral díky knize. A neudělal jsem chybu. Kniha Ruky Fátimy popisuje události související s definitivním vyhnáním muslimů ze Španělska a já se rozhodl jít po jejích stopách. Má pouť začala v Alpujarras, kraji v podhůří Sierry Nevady. Z extrémně klimatizovaného autobusu jsem byl vyplivnut na konečné do večerního dusna a s batohem na zádech jsem se vypravil směrem k malebným vesničkám a zákoutím tohoto sveřepě hornatého kraje s krvavou historií.
Právě v Alpujarras se na konci 15. století po pádu granadského emirátu nacházela početná menšina muslimů, kteří byli pod křesťanskou nadvládou křtěni a utiskováni, což vedlo ke dvěma povstáním v průběhu 16. století. Druhé z nich skončilo definitivní porážkou Morisků, jak se pokřtěným muslimům říkalo, a jejich vyhnáním z Pyrenejského poloostrova. Během těchto povstání docházelo k brutálním masakrům na obou stranách. Mezi největší z nich patřilo zabití tisícovky žen
a dětí křesťany u vsi Juviles, kterou jsem na své cestě též navštívil.
Místo klidu a pohody
Dnes je kraj Alpujarras místem klidu. Na horských úbočích se nalézají malé kamenné vesnice, které září bílou barvou. V křivolakých uličkách je velké množství malebných zákoutí, pramenů a zavlažovacích kanálů, které protínají kraj jako tepny a společně s rozsáhlým systémem zavlažovacích potrubí brání nadvládě sucha nad krajinou.
Turistický ruch je zaměřen převážně na města Pampaneira a Capileira, ale v menších a neméně krásných vesnicích člověk často narazí pouze na pár místních v doprovodu všudypřítomných slunících se koček. To mi na chození pěšky přijde vlastně vůbec nejlepší. Člověk se dostane přes turistická města až do nejzapadlejších koutů, kde vidí tu pravou tvář kraje. Často není tak hezká a okázalá, ale je pravá.
Díky za všudypřítomné supermarkety
Jedna z náhodných tras mě zavedla i k troskám starého arabského mlýna, kde jsem se vykoupal v chladném horském potoce. Zní to jako banalita, ale po třech dnech potu a prachu to bylo nádherné osvěžení. Drobná radost drobného dne na cestě. A právě z takových radostí člověk na delší cestě žije.
Pěšky se po Alpujarras chodí dobře, turistické trasy jsou obstojně značeny (ale KČT je stále na vyšší úrovni), a pokud člověku nevadí dlouhé stoupání v tropických teplotách, je odměněn hezkými výhledy na klidnou krajinu. Ve většině vesnic je navíc funkční supermarket, který mimo dobu siesty nabízí vše, co si vyprahlý chodec může přát.
Díky tomu jsem se i já po třech dnech dostal do Juviles, které hrůzné události přenechalo minulosti a přivítalo mě jednou z tradičních letních veselic. Po noci pod širým nebem jsem další den dorazil do městečka Trevelez na samotném úpatí Sierry Nevady. Hory čekaly a já byl po vytoužené koupeli a noci v posteli připraven.
- Jiří Michálek -
