Velkolepá Křižíkova fontána na pražském Výstavišti se poprvé divákům představila v rámci Jubilejní zemské výstavy roku 1891. Elektrotechnik František Křižík tak tehdy ve spektakulární show posouval hranice technologických možností zase o nějaký ten kousek dál.
V Praze však existuje o něco skromnější, starší a umělecky podstatně významnější fontána, která je možná mnohem dostupnější než samotná Křižíkova světelná fontána. Ta je dnes ve stínu atrakcí Matějské pouti také skoro zapomenuta.
Hurá na Hrad
Pokud se chcete vydat na procházku v areálu Pražského hradu, tak to chce hodně odvahy. Nikdy totiž nevíte, jaká část jedné z nejkrásnějších památek Evropy bude sloužit jako prostor pro soukromou oslavu nějakého z prezidentových pobočníků. Místa kdysi dostupná a průchozí už jsou dnes léta zavřená s nálepkou vojenského prostoru.
V ostatních místech, kam ještě noha normálního smrtelníka může vkročit, se musíte smířit s tím, že vás čeká nepříjemný boj v davovém turistickém roji, kde dostat ránu selfie tyčí není vůbec žádné překvapení. Jedna ze zahrad Pražského hradu, která je stále dostupná veřejnosti a zároveň poněkud podceněná davem turistů lačnících po instagramových zážitcích, skrývá poklad, který ne každý zná. Je to ta nejcennější fontána v Praze.
Zpívající fontána
Letohrádek královny Anny je bezesporu jedno z nejkrásnějších míst v Praze. Zároveň se na policejních barikádách Pražského hradu toto místo jeví jako to vůbec nejdostupnější. Pokud zde narazíte na nekonečnou frontu turistů, kteří musí odhalit svoje kapsy a batohy lehce poníženým policistům, máte prostě jenom velkou smůlu.
Většinu času je totiž tento vchod do areálu skoro nepovšimnut. Královská zahrada se pyšní několika velice pěkně upravenými zahradními prvky, ale ten pravý poklad leží jen pár metrů od krásného renesančního letohrádku. V prostoru, kde na vás čekají bílé lavičky, totiž stojí krásná fontána, které si jistě všimnete, ale v momentě, kdy víte, jaká je její pravá cena, budete jistě překvapeni.
Jedná se totiž opravdu o zpívající fontánu, ale písně Michala Davida z ní hrát neuslyšíte. Tím se značně liší například od Španělského sálu, kde je bez nadsázky možné zaslechnout živé podání písně: Pár přátel stačí mít.
Místo toho můžete hrdě obdivovat vrcholné dílo kovolijce Tomáše Jaroše z Brna, který zde na objednávku císaře Ferdinanda I. Habsburského nechal zhotovit opravdový skvost.
Zvuk pražských zvonů
Zcela unikátní renesanční dílo na svém místě stojí od roku 1568. Sám Ferdinand I. se fontány nedočkal, protože zemřel čtyři roky předtím, než byla dokončena. Nemohl se tak pokochat krásnými figurami z dílny Vavřince Křička z Bítyšky, který zhotovil bohatě zdobené motivy bájných postav na vrcholu se soškou dudáka.
A proč se fontána jmenuje zpívající? Nejedná se o žádnou lacinou skřínku na písničky, ale způsob, jakým je fontána vyrobená doopravdy, zaručuje hudební zážitek. Přes pět tisíc kilogramů bronzu má totiž jedno velmi zajímavé řešení.
Bronzový disk, na který dopadá voda, totiž opravdu vydává zvuk. Je však nutné přiložit ucho zezpod mísy, kde je slyšitelná rezonance v tónu "a". Zvuk dopadající vody by zároveň měl připomínat vzdálené zvonění všech pražských zvonů.
Úžasná ukázka umění tak má svoji skrytou funkci, kterou většina návštěvníků nezná a jen si bez potřebného vzdělání vyfotografují celý objekt, aniž by si užili jeho pravou podstatu. Pokud jste tedy sebrali odvahu a trpělivost k návštěvě Pražského hradu, rozhodně vkročte do areálu vchodem u Letohrádku královny Anny a nezapomeňte přiložit ucho ke krásné bronzové míse, která vás odmění líbilým zvukem čistého tónu "a".
