Zatímco před rokem 2005 se u nás prakticky nevyskytoval třeba takový křižák pruhovaný, dnes už je podle webu České arachnologické společnosti samozřejmou součástí našeho životního prostoru. Možná jsme dokonce jeho přítomnost přestali vnímat jako cokoliv výjimečného.
Pruhovaný, ale bezpečný
V tomto případě máme štěstí, že nejde o tvora jedovatého, který by byl pro člověka nebezpečný, ale to lidem, kteří se děsí jen pocitu, že by se mohli s pavoukem někde setkat, jen velmi těžko vysvětlíme. Pro arachnofobiky je nebezpečná i droboučká skákavka, natož poměrně „masité“ samičky tohoto křižáka. Pavouci, které totiž vidíme na síti, jak čekají na svoji kořist, jsou totiž samičky, jejich protějšky jsou menší a méně nápadné, většinou se pohybují téměř skrytě a objevíme je mnohem hůře.
Pozor na zápřednici
Dalším z osminožců, kteří se v České republice sice teprve zabydlují, ale už dokázali napáchat dokonce škody na zdraví lidí, jsou zápřednice jedovaté. Jsou menší než křižáci pruhovaní, ale zato jsou vybaveny jedem, který může člověku přivodit nepříjemné problémy. Ohroženi na životě sice mohou být v podstatě jen silně alergičtí lidé, ale vyloučeno to není. Informuje o tom i server pasti.cz.
Jako vosí bodnutí
Pro většinu běžné populace znamená případné kousnutí zápřednicí jedovatou podobné potíže jako po bodnutí vosou. Otok, nepříjemný pocit a případná závrať či žaludeční problémy odeznívají během jednoho až tří dnů. Nejčastěji se s tímto novým pavoukem můžeme setkat ve vyšší trávě na jižní Moravě. Neznamená to ale, že by se nešířil i do dalších oblastí. Není nijak výrazný, jeho přibližně centimetrové tělo je naopak bezmála průhledné, takže jej v přírodě snadno přehlédneme.
Další nový pavouk
A pak je tady ještě šestiočka vidlozubá, která se podobně jako zápřednice šíří z jižní Moravy do Čech. V tomto případě jde naštěstí o drobného živočicha, dorůstajícího maximálně 12 milimetrů, který se živí maličkými korýšky. Lidí se pokud možno straní, miluje slunné louky, kde je mu nejlépe.
Slíďák vyděsí i otrlé
Ještě jednou Morava, zvláště ta jižní: právě tady (alespoň zatím) bychom se totiž nejspíš mohli potkat se slíďákem tatarským, největším pavoukem nejen na našem území, ale dokonce v celé Evropě. Po celkem dlouhou dobu po něm nebylo ani vidu, ani slechu, ale v posledních letech jsou hlášeny jeho výskyty hlavně v okolí vodních ploch, kde se rád zahrabává do písečných břehů. V těch si vybuduje až půl metru hlubokou noru, jejíž vnitřek opřede pavučinou.
Noční moravské překvapení
Na lov vylézá v noci, kdy zvláště velikost samiček může mnohé vyděsit. I když samotné tělo pavouka dosahuje kolem 3,5 centimetru, velikost „dohání“ silnýma dlouhýma nohama, jejichž rozpětí může být až úctyhodných deset centimetrů. I když nás vědci ujišťují, že jde o neškodného tvora, nikdo nemůže zaručit, že se arachnofobik nedostane do nemocnice s panickou atakou nebo mrtvicí způsobenou leknutím.
Zvířata se přestávají bát
Změna přírodních podmínek i životního stylu zvířat se neprojevuje jen migrací do jiných zeměpisných šířek, ale také adaptací na bližší soužití s lidmi. A tak můžeme dnes ve městech celkem běžně vídat nejen krysy nebo potkany, kteří tradičně žijí v kanálech v počtu převyšujícím lidskou populaci, ale podle Deníku také zajíce, nebo dokonce divoká prasata. Slovensko pak potvrzuje dokonce útoky medvěda v obydlené oblasti, stále častěji slýcháme o setkáních s vlky. Jak tedy bude naše příroda vypadat třeba za padesát let? Možná se budeme ještě hodně divit.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Kdo zlikviduje Ameriku? Rusové jsou až druzí v pořadí, teď vedou superprasata.
