Zlatá devadesátá. Vyhladovělé tamagoči a šusťáková móda s ledvinkou kolem pasu

S prodáváním produktů samozřejmě souvisí reklama. Ta socialistická s panem vajíčkem na úvod měla svůj strohý styl, který ani tak moc oko diváka neupoutal. To západní model propagace funguje a fungoval na trošku jiných modelech. 

Hodně barev, střihů a klasických triků, které si z obrazovek televize devadesátých let odnášíme na celý život. Čokoládová tyčinka k nakousnutí letí do kádě s mlékem, králíček Azurit se schovává v koši s prádlem a konkurenční prací prášky používají klasické porovnávání, kdo vypral lépe. Co dalšího máme s devadesátými léty neodmyslitelně spojeno? 

Účesy, které stály za to! 80. léta byla přehlídkou nejbizarnější kadeřnické módy v historii

Číst více

Vietnamské tržnice

Jedním z charakteristických prvků devadesátých let v České republice se staly vietnamské tržnice a malé obchůdky s potravinami. Spojení dvou komunistických zemí znamenalo početné rozšíření zdejší asijské komunity a po revoluci pro ně přišla vítaná příležitost zůstat a rozvíjet obchod ve svobodných podmínkách. 

Rodiny zde tedy zůstaly a nové se do Česka snažily dostat. Výsledek je viditelný dodnes, ale právě v devadesátých letech jejich podnikání přišli na chuť také Češi. Levné oblečení s falešnou značkou, fotbalové dresy, technické drobnosti dovezené z Číny, které vydržely funkční maximálně jeden měsíc, a vlastně všechno, co si člověk přál, na jejich pultu třeba v Holešovické tržnici našel. 

Až později se jejich podnikání rozšířilo o obchody s potravinami. Kromě toho začali Vietnamci fungovat i na hraně zákona. Pěstování marihuany a vaření pervitinu nebylo výjimkou. To už však tak viditelné nebylo. Každý si však pamatuje Adihaš, Ladidas, Nike s jiným logem. 

Tržnice se také staly hlavním dodavatelem šusťákové módy. Kdo nechtěl utrácet za specifický módní výstřelek ve značkových obchodech, byla právě tržnice oblíbenou alternativou. Kdo k tomu připojil ještě ledvinku kolem pasu, byl hvězda chatařské osady u pití ferneta z dvoulitrové flašky. Kromě toho však v devadesátých letech slavily úspěch také hračky. 

Mrtvé tamagoči

Ten, kdo vyrůstal v devadesátých letech, moc dobře ví, co si představit pod jménem tamagoči. Kapesní vajíčko s primitivní digitální hrou chtěl mít každý. Komu rodiče nedovolili chovat v domácnosti štěně, koťátko či králíka, dostal tamagoči. Tato japonská hračka slavila úspěch hlavně v druhé polovině devadesátých let a kdo se o své digitální zvířátko nestaral, tak brzy nespokojeností klidně zemřelo. 

Svůj boom zažívaly také hrací konzole jako Nintendo, Sega Saturn či Playstation. Nelevná zábava však kvůli vysoké ceně nebyla pro každého. Ten, kdo měl v ulici či na sídlišti k televizi připojenou podobnou mašinku, byl král a deštivé i slunečné odpoledne kamarádi trávili právě před obrazovkou s joystickem v ruce. 

Zlatá devadesátá však nabídla v přehlídce bizarností mnohem více legrace, takže se můžete těšit na další zajímavosti v příští článku.