Případ maličké June Anne Devaney šokoval celou Anglii a vyvolal jedno z nejmasovějších pátrání po bezcitném vrahovi, jaké se kdy v dějinách vůbec odehrálo. Nešlo o nic menšího než o únos dítěte z nemocničního pokoje, jeho znásilnění a ubití k smrti. Co se vlastně v květnu roku 1948 v nemocnici v Blackburnu stalo?
Osudový pobyt v nemocnici
Maličká June na jaře roku 1948 onemocněla zápalem plic, který její rodiče donutil odvézt svoji dceru do nemocnice. Její matka navíc na počátku května porodila další dívku, a tak se June stala velkou starší sestřičkou. Svého mladšího sourozence však nikdy neviděla.
Do nemocnice byla přijata ve stejný den, kdy se miminko narodilo, tedy 5. května. Všechno šlo dobře, rodiče se mohli těšit z novorozené Margaret i z rychlého uzdravování starší dcerky. Na obě dívky doma čekali ještě dva starší bratři, a tak se šťastná rodina radovala.
Zlověstný průvan
Lékaři brzy potvrdili, že je dívka téměř v pořádku a může být propuštěna domů. K tomu mělo dojít 15. května. Jenomže tou dobou už bylo všechno jinak. V noci na den, kdy se měla June vrátit k rodičům, se sestra musela věnovat hlavně dítěti, které dlouhou dobu proplakalo.
Na ostatní tak nezbylo tolik času, ale na oddělení byl klid a všichni ostatní malí pacienti spali. Alespoň se to tak zdálo. Najednou si ale sestra uvědomila, že cítí průvan, proto se šla raději podívat, co se stalo. Dveře byly otevřené a postýlka malé pacientky byla prázdná. Na první pohled bylo jasné, že dítě někdo unesl.
Hrůzný nález a otisky prstů na lahvi
Po půlhodině beznadějného hledání děvčátka zavolala sestra policii, která se vydala prohledávat celý areál nemocnice. Pátrání bylo brzy u konce, ale z jeho výsledku nikdo radost neměl. Nedaleko nemocniční zdi našli již jen bezvládné tělo malé June, jasně poznamenané týráním, a dokonce i znásilněním. Kdo mohl takovou zrůdnost udělat?
Kriminalisté se proto okamžitě rozhodli uzavřít oblast v širokém okolí a udělat všechno pro to, aby byl vrah co nejdříve pod zámkem. Jedním z vodítek mohly být otisky prstů, které se našly na lahvi u June, kterou vrah zjevně postavil na jiné místo. I když se na ní objevily stopy, v policejní databázi nebyly. Co teď? Rozjelo se do té doby největší pátrání na principu porovnávání otisků prstů, jak informuje server Mental Floss.
Tisíce a tisíce otisků prstů
Policie neměla žádné stopy, které by ji vedly správným směrem. Vyšetřovatelé podle serveru History chanel odebrali otisky čtyřiceti tisícovkám mužů, ale žádné nesouhlasily s těmi, které byly nalezeny na lahvi. Bylo přitom zřejmé, že se vrah musel v nemocnici i jejím okolí dobře vyznat, když dokázal bez povšimnutí v noci proniknout na dětské oddělení a odnést odtud malou pacientku. Až 11. srpna nastal velký zlom. Na řadu přišel dvaadvacetiletý Peter Griffiths. Do vyčerpání všech možností v okolí zbývalo již jen dvě stě mužů, ale Griffithsovy otisky se konečně shodovaly.
Bývalý voják ani nezapíral
Pod tíhou důkazů se vrah brzy přiznal a celý děsivý příběh, který se odehrál pod vlivem alkoholu, podrobně popsal. Voják, který po tři roky sloužil v britské armádě, June zabil prý proto, že začala plakat. Mohl někdo od mučeného dítěte čekat něco jiného? „Doufám, že dostanu, co si zasloužím,“ zakončil podle serveru Lancs Live Griffiths tehdy svůj výslech. A také že ano. Dne 15. října toho roku se konal soud. I když se obhajoba snažila čin částečně omluvit domnělým šílenstvím vraha, porotě trvalo pouhých dvaadvacet minut, než rozhodla o jeho vině, a soudce poté vyřkl rozsudek smrti oběšením. Ten byl vykonán 19. listopadu.
Zdroj: autorský text
KAM DÁL: Malý Adam se ztratil z hracího koutku. Tragédii se pak nepodařilo zabránit.
