Je naprosto přirozené a v pořádku, že svoje děti podporujete a vedete k dílčím cílům. Máte radost, když nakreslí první sluníčko, naučí se zapínat knoflíky nebo se trefí lžičkou rovnou do pusy. A za všechno se jim od vás dostane pochvaly, pusy na tvář a pohlazení po hlavě. Opravdu je ale nutné opakovat tento rituál při každém krůčku dopředu? Ne. Pokud je totiž pochval moc, dítě ztratí přirozenou vůli zlepšovat se. A časem se dokonce začne vyhýbat složitějším úkolům a překážkám, protože je to pro něj nekomfortní situace, která vyvolá strach z neúspěchu. Vytvoří si bublinu, kde je mu příjemně. Nevadí mu, že nedělá pokroky. Vy jste přece spokojení a pyšní – a to dětem ke štěstí bohatě stačí.
Nemůžete se na děti zlobit. Je normální, že si najdou systém, který funguje. Na řadě jste vy, rodiče. Ošidit děti o pochvalu by bylo hloupé, musíte tedy změnit způsob, jakým je slovně oceníte. Lidé totiž většinou volí taková slova, která odkazují na konečný výsledek, jsou moc všeobecná a neposilují „spiklenecké“ pouto v rámci rodiny.
Věta „To se ti povedlo“ patří k univerzálním pochvalám a na první pohled na ní není nic špatného. Při bližším prozkoumání ale zjistíte, že je neutrální, neurčitá, nesměřuje přímo k dítěti, nemá konkrétní podobu. Je to jen formulka, kterou přejdete drobné úspěchy svého potomka.
Patero pro správnou pochvalu
Pochvalu nespojujte s výsledkem, ale s úsilím, které dítě muselo vynaložit. Poté, co dítě své dílko dokončí, je i jemu jasné, že něco dokázalo a je zase o kousek lepší. Během procesu ho ale svírají úzkosti a pochybuje o sobě. A právě v ten moment potřebuje vaši podporu.
Stručného hodnocení si děti užijí dost ve škole. Komunikujte s dětmi a zpětnou vazbu neomezujte jen na jednoslovné fráze typu „super“ nebo „paráda“. Popisujte a vyprávějte si.
S feedbackem souvisí i bod, kdy byste měli začít mluvit o sobě. Ukažte dítěti, že v některých dovednostech je lepší, v jiných jste neporazitelní vy. Uměli jste ve čtyřech letech počítat a poznali vlajky všech států Evropy, ale jízdu na kole jste si osvojili až v osmi letech? Vaše dítě by mělo vědět, že nikdo není expert na všechno. Bude pak snáz překonávat i ty překážky, které se mu zdají nad jeho síly. A zároveň se nebude hroutit z neúspěchu.
Pochvala za každou drobnost dětem nesvědčí. Zvyknou si na ni a časem je rozhodí každá maličkost. Prudce jim klesne sebevědomí. Existuje na to jednoduchý trik. Nechvalte, děkujte. „Díky za krásný den, za procházku a to, že jsi mi pomohl s vybalováním kufrů.“
Nespojujte svůj názor s výsledkem. Dítě se pak bude bát, že když přinese jedničku, budete v pohodě, když trojku, nařídíte domácí vězení. Vyrovnané emoce u dítěte i rodiče jsou důležitější než věčné hodnocení, pochvaly a zklamání.
Zdroj: redakce, childmind.org, heroine.cz
KAM DÁL: Výhody, kvůli kterým se vyplatí dát dítě do soukromé mateřské školy.
