Mnoho vědců si na studiu velkých bílých žraloků udělalo jméno. Dávno pryč jsou mýty, že jsou tato zvířata nelítostnými zabijáky, kteří si jen tak z legrace hryznou do lidského stehýnka. Existuje však jeden muž, který posunul potápění mezi žraloky na zcela jinou úroveň. Andre Hartman je ve světě potápěčů stejný pojem jako Lionel Messi mezi fotbalovými fanoušky. Hartman mnohokrát stanul doslova tváří v tvář velkému bílému žralokovi. Své zkušenosti i dnes, kdy je mu sedmdesát let, předává u pobřeží Doug Perrine v JAR.
Znalosti z praxe
Andre Hartman se svým hustým huňatým plnovousem, hrubým jihoafrickým přízvukem a vysokou postavou vypadá jako skutečný námořník. Vztah s oceánem měl odmalička. Pracoval v námořnictvu jako komerční záchranný potápěč i jako šampion v lovu pomocí kopí na Springboku. Ve svém rodném městě Gansbaai je hrdinou. Jeho objevy mu vysloužily pověst jednoho z nejuznávanějších žraločích behavioristů na světě.
Jeho znalosti však nepocházejí ze vzorků studovaných v laboratoři nebo z faktů a čísel ve vědeckých časopisech. Jsou z pobytu ve vodě, bez ochranné klece, s jedním z největších predátorů oceánu. Jeho vztah s bílými žraloky začal v roce 1977, kdy se s nimi poprvé setkal na otevřené vodě.
Nikdy jsem ho nestřelil
Mnoho jihoafrických lovců s oštěpy se setkává s velkými žraloky, včetně těch bílých. Zvířata jsou samozřejmě přitahována krví lovených ryb. Potápěč v tu chvíli musí použít svou oštěpovou pistoli, aby žraloka odrazil. Někteří rybáři s kopím dokonce nosí nástavec nebo hůl, které jsou opatřeny výbušninou. Extra ochrana má v extrémních podmínkách své opodstatnění.
„Na žraloky jsme naráželi pořád. Potřebovali jsme se o nich dozvědět více. Třeba to, kterým místům se vyhnout, jak je odrazit oštěpem nebo zastrašit pomocí elektrické hlavice. Sám jsem ale nikdy žraloka nestřelil, ani na něj nepoužil výbušninu,“ vzpomínal Hartman v magazínu Xray.
Dokonalá „podvodní“ paměť
Andre pracoval jako komerční záchranný potápěč, hrál taktéž hlavní roli při průzkumu, mapování a záchraně historických vraků lodí. Jedním z nich je britský parník „Joanna“ či HMS Birkenhead známý tragickou smrtí 445 lidí. Na některých z nich si pochutnali právě žraloci bílí. Mimochodem, tato nehoda dala vzniknout frázi „ženy a děti na prvním místě“, která se stala jakýmsi „námořním protokolem“ při záchraně pasažérů.
Hartman má pod vodou neuvěřitelnou paměť. „Když vidím například hejno ryb v díře, i o 10 let později se mohu vrátit a místo najít. Takže když vidím něco jako vrak, nejprve nad ním plavu, prohlédnu si jeho obrys shora a pak to můžu jít zmapovat. S každým ponorem přidáváte do mapy další podrobnosti. To byla v podstatě moje práce. Vídal jsem mnoho žraloků a postupně si uvědomoval, jak málo o nich víme.“
Ocenění velkých bílých
Andre si s velkými bílými žraloky postupně tvořil vztah. Měl je kolem sebe při potápění i během pobytu v dekompresních komorách. Nicméně, s odstupem času potvrzuje, že nejvíce mu dal již zmíněný lov oštěpem kolem Dyer Island. Tam zvířatům začal rozumět. „Poprvé jsem se na Dyer Island dostal v roce 1986. Bral jsem oštěpované ryby na loď, ve vodě krev. A já si pomyslel, jak strašně krásní žraloci jsou.“
Rozhodl se zde založit firmu, protože viděl, kolik turistů přitahují žraloci na mělčině Aliwal nedaleko Durbanu. „A tak jsme se s mým přítelem Jeanem Pierrem Bothou pustili do podnikání.“ Jejich společnost Marine Dynamics velmi rychle rostla. Mnoho zkušených profesionálních fotografů a kameramanů, včetně štábů z BBC, National Geographic a The Discovery Channel, je vyhledalo, aby jim ukázali krásy oceánu a pomohli získat záběry, které ještě nikdy nebyly zveřejněné. Hartman sám je také brilantní kameraman.
Dočasné smyslové přetížení
Čím víc času Andre s žraloky trávil, tím víc ho fascinovali. Objevil to, co dnes mnozí považují za největší podívanou na světě. Existují celé filmy, jak se Hartman mezi velkými bílými žraloky potápí bez jakékoli ochrany. Žraloci často „zkoumají“ kovové předměty ve vodě, jsou přitahováni elektronickým impulsem. Andre, znepokojený tím, že mu žralok poškodí motory, sáhl jednoho dne do vody ze zadní paluby lodi, aby žraloka odstrčil za čumák.
K jeho úžasu zvíře vyskočilo z vody s rozevřenými obrovskými čelistmi a pak omdlelo. Doslova sebou pláclo do vody jako obrovský balvan. Zdálo se, že žraloci jsou ve formě transu. Ale Andre věřil, že když se dotknete žraločího čenichu, dojde k přetížení smyslů.
„Lorenziniho ampule, elektroreceptory v čenichu jsou tak citlivé, že dochází k přívalu informací, které uvádějí zvíře do dočasného smyslového přetížení. Žralok je zážitkem téměř ohromen a do normálního stavu se vrátí až po několika okamžicích, kdy přetížení pomine,“ vysvětluje odborník.
Očekávání se nemění
Dnes Andre pokračuje jako průvodce potápěčů po ostrově a doprovází turisty na výletech. Jde o nadšené lajky, ale i ostřílené profesionály. Ti všichni za ním jezdí. Mnoho lidí se rozhodne pro setkání s ním poté, co shlédnou některý z jeho dokumentů. Jisté je jedno – každý po setkání se zaříkávačem žraloků odchází udiven a ohromen, co se o žralocích dozvěděl.
„Užíval jsem si očekávání, jak žraločí ploutev prolomila vodu, vzrušení, když se vrhl na návnadu, a úžas, když bez námahy sklouzl zpět do hlubiny. A tak to mám i dnes, nemění se to,“ usmívá se Hartman. Andre je muž, který celý život „pluje“ po boku bílých žraloků. Je to postava, která se zapíše do dějin jako člověk, který světu představil skutečnou podstatu velkého bílého žraloka. A na závěr snad jedno upozornění, které zní od Andreho zvláštně, ale zároveň naprosto logicky: „Nepokoušejte se sami potápět se žraloky velkými bez klece. Tato skvělá zvířata jsou ve svém prostředí špičkovými predátory. Mohla by vás zabít během okamžiku.“
Zdroje: redakce, Xray-Mag, andrehartman.com
KAM DÁL: Je pravděpodobnější útok žraloka v Chorvatsku, nebo že na vás spadne meteorit? Kdy útočil na Jadranu naposledy.
