Stejně jako u nás používají se v současnosti na elektrifikovaných železnicích v Rusku dvě hlavní napěťové soustavy: stejnosměrná o napětí 3 kV a střídavá jednofázová o napětí 25 kV a kmitočtu 50 Hz. Nebylo tomu tak ale vždy: například k 1. lednu 1956 bylo v tehdejším Sovětském svazu elektrifikováno celkem 5 163 km tratí, z toho 4 564 km stejnosměrným napětím 3 000 V, 503 km stejnosměrným napětím 1 500 V, 11 km napětím 725 V a 85 km střídavým napětím 20 000 V. Hlavními typy elektrických lokomotiv, používanými na tratích s napětím 3 kV, byly stroje VL22M; na úseku Moskva - Alexandrov se dvěma napětími (1,5 a 3 kV) a v úseku Mineralnye Vody - Kislovodsk s napětím 1 500 V jezdily lokomotivy řady VL19. Kromě toho se v provozu uplatňovaly první třívozové elektrické soupravy řad SR a SR3 v podmínkách příměstské dopravy (R v jejich označení znamenalo výrobce - Rižskij vagonostroitelnyj zavod).
Konec výroby parních lokomotiv
Pro roky 1956 - 1960 se počítalo s délkou 8 100 km nově elektrifikovaných tratí, přičemž ve stejném období měla 40 - 45 % nákladní vozby převzít od parních lokomotiv vozidla elektrické a motorové trakce. Do roku 1956 se podařilo zavést motorovou trakci do nákladní dopravy na 6 400 km tratí, především v okolí Ašchabádu a Astracháně.
Následně byla po roce 1956 zastavena výroba parních lokomotiv a Vorošilovgradský, Muromský a Kolomenský závod přešly na produkci motorových lokomotiv: jednak typu TE3 a jednak posunovacích lokomotiv (v tomto segmentu se později dobře uplatnily i výrobky lokomotivky ČKD).
Elektrizace magistrál
V letech 1961 - 1965 bylo elektrifikováno dalších 11 000 km tratí; mj. magistrála Moskva - Leningrad (dnes Petrohrad / St. Petersburg) a Moskva - Bajkal přes Rjazaň - Kujbyšev - Čeljabinsk - Omsk - Novosibirsk - Krasnojarsk a Irkutsk. Na tyto dráhy byly - vedle nákladní dopravy - nasazeny především klasické osobní soupravy, vedené novými elektrickými lokomotivami. V extrémně zatížené příměstské dopravě v okolí Moskvy a Leningradu se výborně uplatnily nové desetivozové elektrické jednotky ER1, které začal v roce 1957 vyrábět Rižský závod.
Elektrické jednotky „Lastočka“
Vývoj elektrických jednotek pokračoval v Rusku nepřetržitě po dobu 50 let. Nejnovější dvousystémová verze elektrické jednotky „Lastočka“ (vlaštovka) s označením ES1P 005 se právě v těchto dnech zkouší na vybraných tratích v oblasti Sibiře. Vlak, určený k jízdě na napěťových systémech 3 kV a 25 kV/50 Hz, je vybaven pro provoz v obtížných klimatických podmínkách (+40 až -40 °C) a současně i všemi soudobými komfortními prvky, sloužícími cestujícím na trasách délky kolem 500 až 700 km (v Rusku jsou to středně dlouhé linky). Jízdy bez cestujících se konají na úsecích Omsk - Novosibirsk (627 km), Novosibirsk - Barnaul (238 km) a dále do Tomska (307 km).
Expresní plně klimatizované vlaky „Lastočka“, postavené na platformě „Lastočka - Premium“, by tak mohly v budoucnu propojit 4 sibiřské regiony. V interiéru jsou mj. k dispozici zásuvky 230 V, wi-fi, tzv. sanitární bloky, tj. WC s umývárnami a zařízením pro matky s dětmi, i komfortní oddíly třídy „Business“ s vysokými polohovatelnými sedadly. Vozy jsou vybaveny i k podávání teplých a studených pokrmů přímo k místům pro cestující. Jednotky jsou schopné zastavovat u vysokých i u nízkých nástupišť a obsluhovat i handicapované cestující. Vlak s maximální rychlostí 160 km/h může být sestaven ze 3 - 12 vozů.
Výroba „Lastoček“ pokračuje
V brzké době převezmou ruské železnice RŽD další dvě jednotky „Lastočka“, které jsou nyní na přejímce od výrobce v Centru technického auditu. Jsou určeny k provozu na Oktjabrské dráze, to jest na trati Moskva - Petrohrad. Do konce tohoto roku vyrobí závod Uralskie lokomotivy ještě 12 dvousystémových pětivozových jednotek.
