Stalo se to již v sedmdesátých letech, kdy NASA vyslala na Mars dokonce dvě vozítka v rámci projektu Viking. Jejich úkolem bylo mimo jiné samozřejmě také hledat to, po čem tolik toužíme – tedy známky tamního života. Podle profesora astrobiologie Dirka Schulze-Malkucha z berlínské technické univerzity se to tehdy dokonce podařilo a ve výsledcích rozborů získaných vzorků marsovské půdy se důkazy o živých organismech skutečně našly.
Kde je voda, tam je život. Opravdu?
Co vlastně přelomová a tak trochu i nadčasová mise v sedmdesátých o Marsu zjistila? Místa, která vozítka mapovala, zjevně vykazovala znaky působení vodních toků. Byly objeveny také sopky, které mohly směle soutěžit o co největší podobnost s těmi pozemskými, zvláště pak havajskými. Podle vědců to znamená, že byly vystaveny dešti. A kde je voda, tam lze předpokládat i přítomnost života tak, jak si jej představujeme my tady na Zemi.
Maličkatí Marťánci
A pravděpodobně také ano – v jednom ze zkoumaných vzorků přístroje objevily přítomnost organických látek, tedy takových, jež by svědčily o přítomnosti živých organismů. Šlo sice o jejich chlorovanou formu, ale zkrátka: jiný kraj, jiné formy. Šlo ale pravděpodobně o zjištění tak nečekané, že vědci v první chvíli považovali výsledky za omyl a předpokládali, že jde o látky omylem zanesené do přístrojů ještě na Zemi. Až později byli ochotni připustit, že to tak vůbec být nemuselo a život na Marsu skutečně existuje, i když nejde o zelené mužíčky s tykadly (i když: to, že jsme je zatím nenašli, nemusí být důkaz jejich neexistence).
Našli, zajásali – a utopili...
Všechno živé potřebuje ke svému životu vodu, usoudili tehdy vědci a nechali přístroje, aby vzorky, které byly sebrány z povrchu Marsu, zakáply vodou. Předpokládali totiž, že mikrobi začnou žít intenzivněji a budou uvolňovat více organických látek k rozboru. Jenomže chyba lávky: místo toho došlo k pravému opaku. Proč? Podle profesora Schulze-Malkucha lidé tyhle mikroskopické Marťany zkrátka utopili. „Přirovnal bych to k návštěvě mimozemšťanů, kteří uvidí v poušti bloudit člověka na pokraji smrti. Usoudí, že člověk ke svému životu potřebuje vodu, a tak jej v dobré víře umístí doprostřed oceánu, aby ho zachránili. Ani to by nefungovalo,“ vysvětlil podle serveru Sciencealert profesor svoji domněnku.
Jedna mise za druhou
Mars se již od té doby stal celkem dopravně rušným místem. Jeho povrch brázdila například vozítka Spirit, Opportunity, Curiosity a od roku 2020 také Perseverance. Posledně jmenovaný přístroj dokonce schraňuje cenné vzorky pro jejich budoucí odeslání na Zem. Jen se ještě vědci musí dohodnout, jestli o takový vesmírný „suvenýr“ vlastně stojíme, zvláště pokud je potenciálně možné, že by se v něm přece jen nějaký život mohl objevit. Byl by pro lidstvo přínosem, nebo zhoubou?
Zdroj: Sciencealert, CNBCTV, Allthatsinteresting, wikipedie
KAM DÁL: Vědci viděli, jak bude vypadat tragický konec Země. Určitě bychom u toho nechtěli být.
