Vánoce se blíží a s nimi i jejich kouzlo, na které se těšíme jako malé děti. Stromeček, smažený kapr nebo řízek a bramborový salát, ale hlavně rodina, klid a sváteční atmosféra - to všechno dělá spolu s dalšími tradicemi tento den tím, co od něj celý rok čekáme. Mají to tak s různými obměnami ve většině evropských zemích, a tak nás možná ani nenapadne, jak slaví tyhle svátky a co si dopřejí k večeři třeba v takové Africe. Vánoce na “černém kontinentu”? Ale jistě, i tady přece žije bezmála čtyři sta milionů křesťanů. I oni se podle svých možností snaží o Vánocích dopřát sobě i svým rodinám něco výjimečného. Vždyť přece slavíme Ježíšovy narozeniny.
Křesťanské svátky
Vánoce v Africe patří stále ještě k událostem, zasvěceným jejich skutečné podstatě, nikoliv konzumu, jako jsme si na to již bohužel zvykli v bohatších evropských nebo amerických státech. A velkého rozdílu bychom si všimli také na slavnostních tabulích, u nichž se schází celé široké rodiny. Co si dopřávají ke slavnostní večeři třeba v takové pro nás tak exotické Zambii? Tady bychom byli jako hosté nejspíše pohoštěni kuřecím masem v různých úpravách podle zvyku rodiny. Jako příloha je podávána hlavně rýže nebo kuskus. Důležitější než samotné jídlo je ale podstata svátku, projevovaná láska k bližnímu. A tak se zambijští křesťané o své slavnostní jídlo dělí se sousedy a je jim přitom jedno, že jde třeba o muslimy.
Tradiční vánoční polévka ze zvířecích ocasů
Pokud zamíříme prakticky k rovníku, můžeme navštívit Ghanu a některou z jejích rodin. Tady s největší pravděpodobností dostaneme polévku z hovězích nebo jehněčích ocasů, jedlého ibišku a krevet. Zdá se to jako zvláštní kombinace? Tamní obyvatelé by s námi asi nesouhlasili. Tuhle pochoutku si připravují tradičně a jistě se na ni těší stejně jako my na tu rybí s jikrami a zeleninou.
Královské vánoční afrodiziakum
Subsaharští Uganďané jsou na tom co do vánočního pokrmu ještě vynalézavější, lépe řečeno vynalézavým byl ve druhé polovině devatenáctého století tamní královský šéfkuchař panovníka Kabaky Mwangy, který stvořil Oluwombo. Musel to být skutečně excelentní kuchař, vždyť živil nejen samotného krále, ale i jeho šestnáct manželek a deset dětí. A proč by si král takovou rodinu nedopřál, když je ugandské jídlo podle všeho plné afrodiziak.
Uvařte si Oluwombo
Co je tedy Oluwombo? Na jeho přípravu bychom potřebovali spoustu surovin, většinou dostupných i u nás - tedy kromě banánového listu, který ale prý můžeme nahradit pečicím papírem (pokrok zkrátka nezastavíme).
Základem tohoto jídla bude maso. Ideální je prý maso kozí, které je v Ugandě oblíbené a poměrně snadno dostupné, ale pro konzervativnější Evropany je možné zvolit třeba i hovězí nebo dokonce drůbeží maso, které přece jen více odpovídá našim chutím. Dále do Oluwomba patří uzená mořská ryba, rajčata, arašídy, sůl a pepř. Žádné složité směsi koření čekat nemusíme.
Klidné vánoční vaření, času je dost
Jak na to? Maso Uganďané nejprve osmaží na pánvi. Na stejné pánvi pak zpracují další suroviny do jakési husté omáčky a vše promíchají s dříve připraveným masem. Tuto směs pečlivě zabalí do banánových listů a balíčky vaří na páře klidně i několik hodin. Jsou přece Vánoce a čas se nepočítá. Po této době je jídlo hotové, stačí jej rozbalit a podávat rodině i hostům s patřičnou přílohou, tedy s rozmačkaným banánem. Možná si neumíte takovou vánoční tabuli představit, ale Uganďané jsou jistě jiného názoru. A kde že je to slibované afrodiziakum? Přece v banánech, které obsahují v poměrně velkém množství draslík. Ten jednak zvyšuje libido a pak také podporuje činnost důležitých svalů. V Ugandě zkrátka moc dobře vědí, co si uvařit.
Zdroj: Acaculture, wikipedie, 196 flavours, Invia
KAM DÁL: Římské Koloseum vydalo další tajemství. Diváci čekali na krev a svačili jako fanoušci na fotbale.
