Studie zjištěními odporuje dosavadním poznatkům, podle kterých byly velké nadmořské výšky posledními místy na Zemi, které lidstvo obydlelo. Paleoantropologové se dosud ve východní Africe zaměřovali spíše na Velkou příkopovou propadlinu a další nížinná archeologická naleziště. "Byli jsme prostě první, kdo šli výš," uvedl Götz Ossendorf, archeolog z Kolínské univerzity v Německu a vedoucí autor nové studie
Lidská rasa se dokázala zabydlet v nejrůznějších podmínkách, od vyprahlých pouští po ledovou tundru. Ale usazení v extrémních výškách představuje úplně jiné výzvy. Počasí zde umí být kruté a na rozdíl od nížinných lesů a pastvin zde neroste bujná vegetace. Problém představuje také nižší obsah kyslíku, který může být pro lidi nebezpečný, ba dokonce smrtelný.
Důkazy jsou jasné
I přesto se lidé nakonec ve vyšších polohách usídlili. V současnosti existuje velké množství komunit, které ve vysoké nadmořské výšce žijí celoročně, například v Etiopii, jihoamerických Andách nebo v Tibetu. Archeologové ale předpokládali, že podobná místa lidé obydleli až mnohem později.
Expedice, které se v minulých letech vydaly do horských oblastí a na náhorní plošiny, ovšem našly nepopiratelné důkazy, že zde lidé žili už před desítkami tisíc let. V roce 2018 našla skupina vědců na Tibetské náhorní plošině kamenné čepele a další předměty staré přes 30 000 let. Další výprava v jedné z tibetských jeskyní nedávno objevila 160 000 let starou čelist dávno vyhynulého předchůdce moderních lidí, Denisovana.
Byli to lovci a sběrači
Vědecký tým pracující na nové studii se pro lepší pochopení života ve vysokých výškách vydal do etiopského pohoří Bale, kde pěšky a s koňmi nesoucími jejich náklad procestovali přes 700 kilometrů. Hledal zde skalní převisy a důkazy, zda je lidé kdysi používali jako obydlí.
Objevil přes 331 skalních sídel, ve kterých byly známky po pravěkém životě. Téměř všechny z nich však v nedávných staletích využili i pasáci dobytka - nedotčený byl díky nízkému stropu pouze jeden. Archeologové zde pod hlínou našli několik ohnišť, zvířecí kosti a nástroje - důkazy toho, že zde žili lidé.
Obyvatelé těchto končin byli lovci a sběrači, živili se převážně drobnými savci a vodou z ledovcových pramenů a nástroje si vyráběli z vulkanické skály. Skalní přístřešek s přestávkami obývali nejméně 16 000 let.
Dobré místo k žití
Aby správně určil stáří nálezu, vědecký tým analyzoval uhlík z uhlí, které zůstalo v ohništích. Jeho stáří stanovili na rozpětí mezi 47 000 až 31 000 lety. Z dalších nálezů se jim podařilo zjistit, že pravěkému jídelníčku zde dominoval hlavní chod v podobě obřího hlodavce z rodu hlodounů. Obyvatelé příbytku je pravděpodobně vykuřovali z nor a zabité opékali na ohni.
Někteří vědci dlouho vnímali podobná místo jako tu nejzazší možnost, místo, kam se lidé přesídlili, když už se v nížinách nedokázali uživit. Ale v časech, kdy lidé tyto hory obývali, byl v níže položených oblastech dostatek vody i divoké zvěře, uvádí ekolog Lars Opgenoorth z univerzity v německém Marburgu. Lidé, kteří v horách žili, neutíkali před horšími podmínkami, "mysleli si, že je to dobré místo k žití," uvádí ekolog.
