Rudolf II. Habsburský byl muž činu. Často se velmi pošetile rozhodl plnit si přání nehledě na reálné možnosti. Stopy jeho konání jsou vidět na architektuře Pražského hradu, ale také díky legendám a příběhům o jeho oblibě alchymie, astronomie a umění.
Praha za jeho vlády rozhodně nestagnovala a pod “jeho” rukama se proměňovala v opravdovou evropskou metropoli. Rudolf však potřeboval okouzlovat nejenom návštěvníky a obyvatele Prahy, on hlavně plnil přání sám sobě.
Tak tedy vznikl nápad na velkorysý rybník uprostřed Stromovky, který bude naplněn vodou z Vltavy. Jak tolik vody do parku dostat? Odpověď zní: Rudolfovou štolou.
Unikátní tunel
Dodnes je technická stavba funkční a vodou napájí rybník ve Stromovce. Spolu se strážním domkem a vodovodním domkem je od roku 1988 zapsána do státního seznamu kulturních památek a není se čemu divit.
S její stavbou se začalo již v roce 1584 a od vzniku samotného nápadu bylo jasné, že se císař Rudolf II. nenadchl pro jednoduchý úkol. Pod vedením vrchního hormistra Lazara Erckera ze Schreckenfelsu a vrchního důlního měřiče Jiřího Oedera ze Saska se rozběhla práce trvající několik let.
Na úroveň průkopu sestoupili havíři po dvouletém ražení. Práci neurychlil ani fakt, že šlo o ty nejzkušenější havíře z Kutné Hory.
Samotná štola byla vyražena až v letech 1589 až 1593. Rychlost práce zpomaloval charakter zdejší horniny a průvaly vody. Štola se tak dnes nachází čtyři desítky metrů hluboko pod zemí a její délka dosahuje 1 098 m.
Vrásky z radosti
Uplynulo deset let od smělého nápadu císaře Rudolfa II. a štola byla na světě. Nic však nadále neprobíhalo tak růžově, jak by si císař přál. Štola se totiž ocitala pod neustálým přívalem vody z podzemních pramenů, na několika místech se drolila hornina, a tak bylo nutné místo vyztužit a zpevnit a někde se naopak skála musela lámat ohněm.
Štola nebyla vyzděná, výdřeva hnila a postupně se z velkolepého plánu stávala technická stavba v dezolátním stavu. I přes neustálé komplikace se nakonec povedlo využít rozdílu hladiny řeky u dnešního Štefánikova mostu a Královské obory (Stromovka), která činí 110 centimetrů, což zajišťuje potřebný spád vody do zdejšího rybníka. Ražba tunelu probíhala zároveň na pěti místech, ale ani to práce zásadně neurychlilo.
Tajemné pověsti
Začátek štoly bychom našli u již zmíněného Štefánikova mostu. Bystří pozorovatelé si jistě všimli malého domku na okraji Helmovského jezu.
Zde bydlel horník, který měl za úkol se o štolu starat a obsluhovat stavidlo. Na podzemní stavbu upozorňuje vyústění z větrací šachty, které naleznete na Letné v Čechově ulici a tam, kde štola ústí, leží vodovodní domek.
Stavba již od svého vzniku budí pozornost lidí, kteří šíří mnoho legend a tajemných příběhů. Jedna pověst říká, že oba konce štoly hlídají dva žraloci. Poněkud dětinskou strašidelnou historku časem nahradila ryba, která vydrží ve sladkovodních tocích. Obrovská plotice se tak stala strašákem místního podzemí.
Pravděpodobně nejrozšířenější spekulace hovoří o tom, že je štola záměrně napojena na Pražský hrad pro případ, kdyby chtěl císař nepozorovaně uniknout. A když už jsme v podzemí, tak se nelze divit stovkám zasněných dobrodruhů, kteří bájí o schovaném pokladu.
Nemalou dávku tajemna do spekulací o Rudolfově štole přidali také nacisté, kteří přístup do štoly zcela zasypou. Zda zde něco skrývali, či šlo jen o zabezpečení přístupu tajných chodeb?
To je dodnes předmětem spekulací. Co však někteří průvodci Rudolfovou štolou potvrzují, je výskyt zvláštních zvuků, které připomínají kroky, hlasy nebo dupání, i když se nikdo jiný v té chvíli v podzemním prostoru nenachází. Dílo sugesce nebo paranormálních jevů?
I bez “pohádek” je však Rudolfova štola zcela unikátní evropskou stavbou, která ve své době vynikala díky své technické náročnosti.
