Jako utlačovaná menšina. Tak se v současné době cítí většina amerických indiánů. Po expanzi Spojených států amerických byl jejich původní život odsouzen k zániku. Kmeny zabíraly lukrativní velké pláně v Kanadě a USA, a tak už v roce 1830 byl schválen Americkým kongresem Indiana Removal Act, který počítal s odsunem všech indiánů za řeku Mississippi, aby se předešlo násilným střetům mezi indiány a osadníky.
Válce se však předejít nepodařilo a poražení indiáni museli opustit své domovy a zvyknout si na život v rezervaci. Tento malý soukromý svět, který dostali „milodarem”, však přes právní autonomii musí stále čelit nespravedlivým a mocenským tlakům. S čím dnes musí indiáni v USA bojovat?
Plno odpustků
Nevratné ztráty, které armáda Spojených států při expanzi na území Severní Ameriky indiánům způsobila, se vláda už léta snaží zahojit právními výjimkami. Indiánské rezervace nemusí dodržovat většinu zákonů USA, včetně daňových povinností. I mimo rezervace jsou lidé v některých taxativně vymezených oblastech osvobozeni od placení daní, což se nejvíce promítá v provozování hazardních her. Ve 28 státech USA indiáni provozovali skoro 300 kasin.
Indiánská kultura je také dotována federálními penězi, podpora je poskytována i v oblasti sociální podpory, zdravotní péče a školství, které mají zdarma. Vše, co na papíře vypadá růžově, však v praxi znamená v mnoha ohledech katastrofu. Peníze často nejsou rozdělené spravedlivě a propojit zcela odlišné kultury se nedaří ani dnes.
Největším problémem pro úspěšnou integritu je enormní množství konzumace alkoholu a drogová závislost. Zjednodušeně by se dalo říct, že odpustky za tragické zacházení s indiány z minulosti je drží v kleštích jejich hlubokých problémů, které vyplývají z nemožnosti zvyknout si na svět západní společnosti. Hazard, alkohol a drogy totiž nejsou zcela perspektivní hodnoty, které pomáhají vést důstojný život.
Nezhojitelná jizva
Je jasné, že dnes nelze vrátit minulost a jen těžko si lze v kulisách globalizovaného světa představit, že indiáni budou znovu lovit bizony a žít v původních kolejích, které se v mnoha ohledech idealizují. Stejně tak ani daňové, sociální, zdravotnické či vzdělávací úlevy nezahojí hluboké rány tragických válečných konfliktů a masakrů. Spojené státy se však mohou pokusit alespoň nepokračovat v útlaku a utlačování, které se odehrává i v 21. století.
Ona totiž suverenita, o které hovoří zákony Spojených států vůči indiánům, ne vždy funguje tak, jak se píše na papíře. Není náhoda, že je téma indiánské nezávislosti stále aktuální. Přes indiánská teritoria jsou totiž stavěny ropovody a samotní indiáni upozorňují, že necitlivé průmyslové zásahy ohrožují i zdroje pitné vody.
Nahlas se tak v USA hovoří o ekologickém rasismu, který má v důsledku vliv na celou společnost. V rámci bojů o suverenitu je stále přítomný boj, který připomíná události staré více jak 150 let. Někteří nepohodlní domorodí obyvatelé USA mizí beze stopy a pod tlakem velkých společností se ohýbají zákony tak, aby hospodářský růst zvítězil nad tradicí, která je už tak dost zmrzačená vývojem moderních dějin.
Indiáni, kteří jsou původními obyvateli Severní Ameriky, tak mají stále za co bojovat a je důležité, aby se o podobných tématech nemlčelo. Porušování dohod a zabírání posvátné půdy pro průmyslové účely totiž neškodí pouze indiánům, ale všem obyvatelům této planety.
Zdroje: history.com, vanityfair.com, nationalgeographic.org, reuters.com
KAM DÁL: První Velká cena Mexika se jela kolem indiánského hřbitova. Pohřebiště bylo hned za moderními boxy.
