Představte si, že se na devět dní ocitnete v ráji. Mezi krásnými, moudrými a laskavými bytostmi. Všechny jsou vyspělé tak na úrovni Ježíše. Mají neuvěřitelné znalosti a rády vás poučí o všem, na co si jen vzpomenete. Řeknou vám: „Na Zemi jste nedosáhli ani prvního písmene slova civilizace.“ Více než to, že se mezi nimi cítíte jako předškolák, vám však zkazí radost, když pochopíte, že se váš nebeský výlet již nikdy nebude opakovat. Obyvatelé Thiaoouby, jak se tato rajská planeta nazývá, k sobě totiž láskyplně odnesou jen jednoho člověka přibližně za sto let. A když se vrátíte na Zemi, vaše poznání se setká s nepochopením nejen ve vaší rodině, ale také se ocitnete v opozici vůči vědě, zvyklostem, náboženskému přesvědčení… a dokonce i vůči všem badatelům UFO.
Noční setkání s tajemnou astronautkou
Michel Desmarquet svou nevšední zkušenost popsal ve výše zmíněné knize. V roce 1987 mu bylo 58 let a žil v Austrálii. V půl jedné v noci dostal vnuknutí, aby vstal z lůžka. Něco ho také přimělo, aby napsal vzkaz ženě, že bude deset dní pryč. Vyšel z domu a náhle se mu zdálo, že se země vlní pod nohama a vše se koupe v namodralém světle. Objevila se před ním žena působivé velikosti. Měla na sobě oblek s helmou a chovala se přátelsky. Představila se mu jako Thao. Uměla číst Michelovy myšlenky, a tak ho ujistila, že je skutečná a on nesní. Pozvala ho na výlet do kosmu. Nastoupili do vesmírné lodi ve tvaru obrovské koule. Na stránce, která je celé jeho zkušenosti věnována, se dozvíme, že cesta probíhala pomocí tzv. transsubstanciace, která spočívá v tom, že opustíme časoprostor a vrátíme se do něj jinde v naší galaxii.
Jak to chodí v ráji obrů
Cestou na Thiaooubu navštívili ještě jinou planetu, již kdysi postihla jaderná válka a nyní na ní přežívaly zbytky obyvatel, které napadal obří zmutovaný hmyz.
Když se konečně přiblížili k Thiaooubě, již zdálky Michela oslnila velmi jasná a živá záře barev. Hned nato jej zaujalo, že celá pevnina je jakoby posetá obřími vejci. Tuto podobu totiž měla všechna zdejší obydlí a budovy. Stěny těchto příbytků byly zevnitř průhledné, zvenčí však nebylo možno vidět dovnitř.
Thao svého hosta seznámila se svými spoluobčany. Michelovi připadali jako obři. Všichni vypadali mladě, jako by byli stejného věku. Ačkoliv to byli hermafroditi, jejich tváře vypadaly žensky, protože ženy, jak mu vysvětlila Thao, jsou krásnější. Kromě zdraví a krásy vyzařovali tito tvorové též nadmíru inteligence. Nosili pestrobarevné látky, které odpovídaly barvám jejich aury, nebo také chodili nazí.
Aby svému hostovi ukázala místní přírodu, vzala jej Thao na projížďku zvláštním létajícím vozítkem. Na planetě rostlo neuvěřitelné množství rostlin, létali zde obrovští motýli, pestrobarevní ptáci a hmyz, jehož cvrkot zněl jako nádherná hudba. Občas kolem nich prolétli i místní obyvatelé. Jelikož uměli rušit gravitaci, nepotřebovali k letu žádné dopravní prostředky.
Co nám na Zemi nejvíce škodí a co prospívá
Thao Michelovi vysvětlila, že si ho její krajané vybrali proto, že znají jeho smysl pro pravdu a schopnost vše objektivně popsat. Na rozdíl od novinářů, kteří, jak známo, rádi vytvářejí senzace a zveličují. Michel měl zaznamenat nejen to, co viděl a zažil, ale především všechna poučení, která mu tyto bytosti dávaly. Sdělily mu, že největším úpadkem Země je materialismus a zaujetí penězi. K tomu přistupuje naše posedlost technikou a její používání jako ničivé zbraně. Mezi další hrozby patří násilí a média. Nejvíce však naši bytost poškozují drogy a hluk, které ničí naši auru. Kdybychom prý věděli, jak škodlivě na nás působí hlučné prostředí, vyhýbali bychom se diskotékám jako požárům.
Obzvláště nebezpečná jsou všechna náboženství, kulty, sekty a podobně. Bůh údajně nepotřebuje žádné prostředníky. Měli bychom vyrůst, opustit nesmyslné rituály a přestat následovat stádo vedené těmi, kteří nás zneužívají. Pro dosažení duchovního pokroku je třeba systematicky praktikovat dvě základní mentální činnosti: „Chcete-li se ‚povznést‘, musíte nejprve meditovat a pak se soustředit, což je rozdíl, i když se často tyto dvě věci zaměňují. Nemusíte chodit na žádné zvláštní místo, protože největší a nejkrásnější chrám člověka je uvnitř něj samotného.“
Vaši planetu může zachránit vodík
Michelovi průvodci ho seznámili s pojmem devíti planetárních kategorií, v nichž každá nadřazená úroveň nabízí podstatně lepší životní podmínky než ta předchozí. Asi pro vás nebude překvapením, že se my pozemšťané nacházíme teprve na první úrovni. Země představuje jakousi mateřskou školu, kde se máme naučit alespoň základním pravidlům chování. Zato devátá úroveň, k níž dospěli Thiaooubané, je konečná a po jejím dosažení je možné se znovu spojit se Stvořitelem.
V klíčovém tématu ekologie nám kniha přináší hrozivé varování, že pokud co nejdříve výrazně nesnížíme množství znečišťujících látek, může v krátké době dojít k samotnému zničení celé naší planety. Jako ekologické řešení pro naši planetu navrhují Thiaooubané, abychom namísto fosilních paliv co nejdříve začali používat auta s vodíkovým motorem. Současná úroveň naší techniky by nám to měla umožnit. Tento jediný čin by výrazně snížil škodlivé emise a účinky globálního oteplování, což by v důsledku pravděpodobně zachránilo naši planetu před zničením.
Zemi občas navštěvují mimozemské rasy, které vykazují podobnou úroveň mentality, jako je ta naše. Ta nejznámější z nich, Šediváci, také pochází z „planety smutku“ jako my. Na jejich planetě zcela ztratili imunitní systém, a tak nás sledují, protože doufají, že tím pomůžou sami sobě. Přibližně 150 lidem na Zemi vložili do těla implantáty s monitorovacím zařízením.
Kniha Únos na planetu Thiaoouba stojí za přečtení. A pokud ničemu z ní nevěříte? Nevadí, aspoň vám umožní na chvíli se odpoutat od vašich každodenních, přízemních starostí.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Cestovatel časem varuje před mimozemskými bytostmi. Údajně se s nimi brzy setkáme
