O tom, že se v Praze urodila avantgardní vlna autorů, jež si zamilovali styl kubismu, není dnes sebemenších pochyb. V malířství to taková sláva nebyla, hlavně proto, že nevznikala nikterak originální a autentická díla, byť se několik zajímavých tvůrců jako Václav Špála, Emil Filla a třeba i Josef Čapek najde.
Co se týče architektury a bytového designu, má však Praha co nabídnout, a to dokonce ve světovém měřítku. Nikde jinde se totiž nenašla tak silná hrstka odvážných, kteří se pustili do práce s unikátními tvary. Oko tehdejší společnosti zatížené konzervativními přístupy bylo v šoku, ale to nikomu z odvážných nezabránilo v práci.
Dům U Černé Matky Boží
Hned na začátku se budeme věnovat vrcholné stavbě, která je možná tou vůbec nejcennější kubistickou památkou Prahy. Za její realizací stojí architekt Josef Gočár, kterého lze pokládat za nejtalentovanějšího autora první poloviny 20. století.
Žák Jana Kotěry kromě několika funkcionalistických staveb, ale třeba také urbanistického řešení Hradce Králové svou nejznámější realizaci vytvořil v samém centru Prahy v Celetné ulici. Rohový dům byl původně vystavěn jako obchodní centrum. Gočár se rozhodl stavbu pojmout odvážně a vsadil do historické zástavby dům s několika výraznými kubistickými prvky, ve kterém je zasazena kubistická soška Černé Madony.
O tom, jak důležitá je to stavba, svědčí i fakt, že dnes v něm najdete muzeum kubismu, ale také velmi dobře zrekonstruovanou kubistickou kavárnu Orient. Dům U Černé Matky Boží je jednou z nejvyhledávanějších architektonických památek Prahy.
Kubistický Vyšehrad
Vize byly ještě více odvážné než samotná realizace nápadů. Praha a její plány na přestavbu se dotkly i doby avantgardnějšího pojetí architektury. Proto u nás velmi populární kubismus mohl dostat svoji samostatnou čtvrť, a to hned pod Vyšehradem.
Z odvážné až snové vize nakonec zůstalo jen u několika staveb, které se však také řadí mezi velmi zajímavé poklady pražské zástavby. Impozantní činžovní dům v Neklanově ulici od Josefa Chocholy či nedaleko stojící Kovařovicova vila a trojdům na stejném Rašínově nábřeží od stejného autora rozhodně stojí za zmínku.
Všechny zmíněné realizace právě navazovaly na ideu proměny této části Prahy. Josef Chochol se tak stal jedním z nejaktivnějších architektů kubistického stylu, ale rozhodně nebyl sám. Za zmínku stojí také dům Diamant, který svým názvem odpovídá také ostrým tvarům, které jim dodal architekt Emil Králíček. Nepřehlédnutelná stavba na rohu Lazarské a Spálené ulice patří k tomu nejlepšímu, co v tomto stylu v Praze vzniklo. Nutné je také zmínit několik menších a na první pohled možná schovaných staveb, jež se však mohou pyšnit vzácnou estetickou podobou.
Asi nejznámější stavbou, kterou možná většina Pražanů ani nezná, se nachází v koutku Jungmannova náměstí. Jedná se o zcela unikátní kubistickou pouliční lampu. Dokonce je jedinou svého druhu na světě. Kdo zná noční život v hlavním městě, ví, že jen několik metrů od legendární hospody U Pinkasů tato lampa slouží spíše k nelegální toaletě mimo dosah zraku kolemjdoucích.
Stejně tak není zcela dobře zacházeno s rondokubistickým kioskem ve Vrchlického sadech. Původně trafika se dnes změnila na směnárnu, která alespoň v důsledku pandemie koronaviru musela zavřít. Byl by zločin zároveň nezmínit Ďáblický hřbitov podle projektu architekta Vlastislava Hofmana.
KAM DÁL: Tragické ohluchnutí mu nezabránilo v práci. Bedřich Smetana skončil v blázinci s halucinacemi a stavy šílenství
