Když kritizujeme veřejný prostor Prahy, je nutné upozornit také na pozitiva, která můžeme na procházce městem potkat. Některé památky sice nejsou v takové formě, jakou by si zasloužily, ale to nelze říci o pražských rotundách.
Vyšehrad
Když se vydáte na krásnou procházku v oblasti bájného Vyšehradu, tak na vás nenápadně čeká nejstarší dochovaná rotunda na území Prahy. Ta nese jméno podle svatého Martina a byla postavena za krále Vratislava II., tedy v poslední třetině 11. století.
Za svou dlouhou historii přežila dokonce likvidaci všech církevních staveb v období vlády husitů a necitlivé zacházení v období habsburské moci. Za Ferdinanda III. z ní totiž udělali sklad střelného prachu a později sloužila jako skladiště. Jeden čas dokonce sloužila jako obytný prostor.
K tomu, aby byla zbourána, měla rotunda sv. Martina nejblíže v roce 1841, kdy se v těchto místech chystala výstavba silnice z Nového Města na Pankrác. Velkou zásluhu na záchraně této vzácné stavby měl Karel Chodek. Rotunda přežila, ale musela se změnit. Hlavní vchod se zazdil a nový byl probourán a upraven do podoby, kterou známe i dnes.
Rotunda také přitahuje tajemné a děsivé příběhy. Údajně je v jejím okolí možné zahlédnout černého ohnivého psa a tajemný studený oheň, kolem kterého tančí kostlivci.
Rotunda sv. Longina
Na Novém Městě pražském narazíme v těsné blízkosti kostela sv. Štěpána na rotundu sv. Longina. Jedná se nejmenší a o druhou nejstarší dochovanou rotundu v Praze. Původně sloužila jako pohanská svatyně a až příchod křesťanství ji proměnil v katolický kostelík.
Stal se z ní tedy farní kostelík obklopený hřbitovem v osadě, které se v tomto čase říkalo Rybníček. Rotunda byla postavena v 1. třetině 12. století a až do 14. století nesla jméno po sv. Štěpánovi. Když Karel IV. založil Nové Město, nechal vystavět kostel zasvěcený právě sv. Štěpánovi, a tak rotunda změnila svoje jméno.
Volba padla na římského vojáka, který se účastnil ukřižování Krista a následně tohoto činu hluboce litoval. Utekl z armády a stal se z něj poustevník, který byl následně za svoji novou víru popraven. Jeho ostatky přivezl Karel IV. z Říma přímo do pražské rotundy.
Nejblíže zbourání byla rotunda při výstavbě ulice Na Rybníčku. Společnost Národního muzea v čele s Františkem Palackým se zasloužili o to, že rotunda byla zachráněna a zbořena byla pouze přistavěná barokní část. Dnes rotunda slouží řádu sv. Lazara a řeckokatolické církvi.
Rotunda svatého Kříže Menšího
Toulky Starým Městem vám jistě zpříjemní mezi vysokými činžovními domy schovaná rotunda jen pár metrů od Vltavy. Rotunda svatého Kříže Menšího byla vystavěna po roce 1125, ale první historická zmínka se datuje do roku 1365, kdy sloužila jako farní kostel. Významná je hlavně její poloha, protože zde v minulosti vedla důležitá obchodní cesta z Vyšehradu k přechodu přes Vltavu.
Nejblíže svému konci byla rotunda během církevních reforem za panování Josefa II., kdy se proměnila ve skladiště a později se na jejím místě uvažovalo o výstavbě domu. Tak jako v předešlých případech tento záměr vzbudil vlnu nevole, kterou iniciovali Ferdinand Břetislav Mikovec a Josef Mánes. Za zachování se tak postavila Umělecká beseda a rotundu se podařilo zachránit.
S tímto místem je však spjato hned několik legend. Rotunda údajně stojí tam, kde v minulosti býval rybník, do kterého byla vhozena ukřižovaná dívka, jež proti vůli svých rodičů přijala křesťanství. Noční bouře způsobila, že se kříž z rybníka vynořil a vztyčil. Během oprav základů rotundy se údajně našel.
Zdroje: redakce, praha.eu, prahapamatky.cz, ceskatelevize.cz
KAM DÁL: Mocná sekta, která chtěla světový řád. Odhalená tajemství Svobodných zednářů.
