Na úbočí Velkého vrchu, který se nachází na hranici rezervace Větrušická rokle, leží jeskyně Drábovna. Větrušická rokle byla již v roce 1969 prohlášena za Národní přírodní rezervaci, a to především proto, aby bylo ochráněno několik druhů teplomilných rostlin. Dráb znamená v překladu lupič nebo loupežník, ale tomu by název pro tuto jeskyni, zejména z důvodu jejího tvaru, jen stěží odpovídal.
Archeologické nálezy i využívání pastevci
Historie jeskyně ještě není dosud příliš prozkoumaná. První zmínky o osídlení obce Větrušice a zároveň Větrušické rokle spadá do doby kamenné. Toto a pozdější osídlení z doby bronzové potvrzují především archeologické nálezy. V. Stárka popisoval v roce 1960 pseudokrasové jevy v okolí Prahy a jedním z nich byla i Drábovna. Díky archeologovi Františkovi Proškovi došlo zase k odkrytí několika střepů připadajících na mladší dobu bronzovou. Jeskyně byla ve své minulosti využívána i pastevci, a to vzhledem ke své prostornosti.
Samotná ves Větrušice je datovaná k roku 1363, kdy byla součástí svatovítského hradčanského majetku. V 15. století se zde objevuje jméno Duchek z Kodaně a v druhé polovině 16. století je ves v držení Slavatů z Chlumu. Do roku 1620 zde působili pánové z Borovska. Pak byl jejich majetek konfiskován a od té doby patřila vesnice jen vyšehradskému probošství.
Nejjednodušší cesta? Přímo nahoru
Ideální cestou je vyrazit z Libčic přívozem na Dol a odtud pak po červené značce proti proudu. Vyrazit ale také můžete přes lávku v Řeži a zpět po proudu. Touto cestou na vás čeká několik velkých balvanů a jeden kolmý skalní hřbítek. Ten postupně dosahuje až 10 metrů. Na skalní hřbet se neváže pouze samotná jeskyně, ale i několik dalších skalních dutin.
Vchod samotné jeskyně najdete zhruba někde v polovině výšky údolí, je poměrně rozsáhlý a její tvar připomíná obdélník. Jeskyně je dlouhá 9 metrů a průměr i výška dosahují až 3 metry. Jeskyně je ze všech stran obklopena masivem.
