Jako všechny závislosti je i seriálová posedlost velkým, ale řešitelným problémem. O tom, jak často je sledujeme, bychom měli uvažovat častěji a ptát se sami sebe na otázky jako: "Proč se na tohle dívám a co mi to přináší?" Malá rada: možná po jejich zodpovězení raději vypněte počítač.
Seriály nám přinesly skvělou možnost vnímat a sledovat velké vyprávění. Čím delší seriál, tím propracovanější příběh, víc zápletek, postav a větší, až mistrovská složitost. Lidský mozek je nastaven tak, aby toužil po naraci a snad nic jiného než kvalitní dlouhý seriál tuto potřebu neuspokojuje více. Jenže zatímco dříve se telenovely dávaly jednoduše od pěti do šesti, dnes si seriál najdeme všichni online. Zvládnete se podívat jen na malý kousek?
Příčina a tvůrci
Opravdovou příčinu obsesivního sledování seriálů musíme hledat především ve svém životě. Čas, který jim věnujeme, bychom nejspíš mohli a měli věnovat něčemu jinému. Jenže nám chybí chuť, dost možná za problémem může stát zklamání, nedostatek jiných aktivit, deprese či nepříjemná změna v našem životě.
Vůbec tomu nepomáhají ani tvůrci seriálů, kteří nás nutí se nechat nalákat a toužit po dalším pokračování. Pro tvůrce, ačkoliv si často chceme myslet něco jiného, platí jednoduché pravidlo: Víc diváků rovná se víc peněz. Dokonce i tomu nejoddanějšímu fanouškovi dříve či později vyvstane v mysli otázka: "Nebylo by lepší, kdyby ten seriál ukončili minulou sérii a postupně ho neničili?"
Dalším přidruženým důvodem, proč sledovat, může být i fanouškovská skupina, která diskutuje o obsahu. Pokud jste totiž neviděli další díl nebo vůbec neznáte seriál, sami jste se vyřadili z konverzace na toto téma.
Temná spirála dalšího dílu
Lidé se postupně snadno dostanou do životního tempa, které je zcela přizpůsobené seriálům. Ráno vstáváte se seriálem, snídáte u něj, nakonec občas vynecháte přednášku ve škole a občas odřeknete sraz s přáteli, protože jednoduše musíte vidět další epizodu.
Jinak než se seriálem ani nevečeříte a nakonec u něj usnete v noci. O víkendu pro vás pak nebude problém podívat se hned na několik sérií v řadě. Ke sledování se často přidají další přidružené činnosti.
Například si dáte křupky nebo něco sladkého. Kombinace cukru a příběhu může být opojná natolik, že ztratíte veškerý pojem o čase. Jenže za čas se začnete cítit provinile, že plýtváte časem, navíc jste zesláblí a všechno z reálného světa vám začíná připadat neskutečně nudné. Chybí tomu střih, akce, dobrá hudba a lepší charaktery postav.
- promyslet, proč to vlastně děláme
- vyhledat odbornou pomoc
- počkat na konec série
- stanovit si jasné cíle
- začít sportovat.
- začít se vídat s lidmi
Jenže provinilost vede k dalšímu sledování. "Při sledování seriálu se rozplyne realita, můj život, všechny problémy a je mi krásně. Kouzelným tlačítkem všechno zmizí a já žiju život hlavní postavy, už to nejsem já a moje osobnost mizí," popisuje typické pocity Lucie Jonová," seriálová závislačka.
Problém je v tom, že se dá jen velmi těžko určit, kdy už jde opravdu o závislost. Obecně by se dalo říci, že pokud vám sledování více bere, než dává, tak je něco v nepořádku. Pokud si vybíráte raději obrazovku počítače před reálnými lidmi, zkuste to řešit.
Typické příznaky
- V životě se orientujete podle toho, na jaký seriál jste se zrovna dívali
- Čas v současnosti odhadujete ne podle hodin, nýbrž podle epizod a sérií
- Znáte lépe postavy ze seriálů než z reality a máte je podstatně raději
- Čas mimo sledování seriálů organizujete velmi kvalitně, protože jím nechcete plýtvat - bere to prostor na další díl
