Zjednodušeně lze konstatovat, že Rusko se hlavně bojí o ztrátu své prestiže, pokud by přišlo na Ukrajině o svůj letoun Su-57. Západ by totiž mohl podle kremelských politických a armádních špiček spustit propagandistickou kampaň, že Rusko není schopno samo zkonstruovat natolik moderní letoun, aby uspěl v reálném bojovém nasazení. A ještě k tomu musíme přičítat nehody letounu, které ruskému sebevědomí v tomto ohledu rozhodně nepřispěly, a rovněž obavy, že by mohlo dojít ke zneužití technologie. Pokud by dokázali Su-57 Ukrajinci sestřelit, a nejen jeden letoun, exportní možnosti stíhače by do budoucna mohly být značně omezené.
Velká očekávání nenaplněna
Na druhé straně se Rusko obává stíhač Su-57 pustit do přímé akce, protože ví, že i přes halasné proklamace se jedná o letoun nedokonalý, velká očekávání nebyla zkrátka naplněna. Hovoříme zde hlavně o jeho profilu stealth (obtížná zjistitelnost nepřátelskými radary), který objektivně zaostává za touto schopností u amerického protějšku F-35.
To jsou také hlavní důvody, proč se Su-57 sice války na Ukrajině účastní, ale nepřímo. Podniká útoky hlavně ze zázemí raketami s delším doletem a cílí na ukrajinskou infrastrukturu a další citlivé body. Navíc existuje v tomto směru ještě málo důkazů o tom, že letoun se ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, který trvá už přes dva roky, účastní, jak ostatně uvádí server Business Insider. Nicméně útoky Su-57 na ukrajinskou infrastrukturu jsou efektivní a ruskému agresorovi pomáhají ničit kriticky důležité uzlové body, v čemž jsou užitečné.
Obecně však můžeme říct, že Su-57 prodělalo velmi složitý vývoj, který byl poznamenán prodražováním a zpožďováním, jak už to je u velkých ruských zbrojních projektů vlastně zvykem. Na stíhači se pracovalo až neúměrně dlouho, první let proběhl sice v roce 2010, nicméně až o deset let později stroj vstoupil do služby. Další dodávky ruskému letectvu pak poznamenávají odklady.
Obavy také o nejmodernější tanky
Nenasazování nejmodernější techniky však neplatí jen o letounech, ale také o pozemní technice, v tomto případě o tanku T-14 Armata, který se má stát technologicky nejvyspělejším obrněným vozidlem v ruské armádě. Před několika dny prohlásil ředitel ruského státního koncernu „Rostec“ Sergej Čemezov, že Armaty nebudou bojově nasazeny na Ukrajině, protože jsou příliš drahé.
Proto Rusko sahá k nasazování levnějších, respektive starších modelů, na ukrajinském válčišti se však objevují díky této politice i vyloženě muzejní kousky jako T-54 a T-55, tedy vozidla, která ještě pamatují bezprostředně poválečnou dobu. Minulý rok se objevila informace, že několik Armat se přece jen objevilo na Ukrajině, nicméně jejich role měla být víceméně propagační, protože stejně jako Su-57 tak ani nejmodernější ruské tanky nebyly poslány na frontovou linii, a to ze stejného důvodu jako stíhače 5. generace.
Muzejními kousky chce Putin vyhrát válku
Je třeba dodat, že pokud by výrazněji Rusko ve válce s Ukrajinou prohrávalo, tak by do přímých bojů svou nejmodernější techniku zřejmě nasadilo i přes výše uvedená rizika. To platí i o ruském tanku T-90M, který už Ukrajinci stačili zničit. Ten je nejmodernějším tankem v ruské armádě, pokud nepočítáme Armatu.
Rusko má tak zvláštní přístup k válce na Ukrajině. Otevřeně deklaruje, že chce vyhrát, nicméně na druhou stranu šetří svou nejmodernější techniku, byť problémovou, aby neutrpěla jeho vlastní prestiž. Vyhrát válku tedy mají Rusku pomoci tanky z poválečné doby a jiná technika, která si ale většinou vyláme zuby na ukrajinských protějšcích dodávaných Západem.
Zdroj: Army Recognition, Defence Blog, Business Insider
KAM DÁL: Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu.
