Byl červenec 1973 a Olga Hepnarová najela kolem 13:45 na tramvajové nástupiště na tehdejší třídě Obránců míru před domem číslo 9. Dnes jde o ulici Milady Horákové. Stálo na ní přibližně 25 lidí. Chtěla jich zabít co nejvíce, žádný jiný plán neměla. Nakonec jich zemřelo 8, dalších 11 bylo těžce zraněno. Byla vlastně náhoda, že počet obětí nebyl daleko vyšší. Motivem Hepnarové byla totiž nenávist vůči společnosti. Vyšetřovatelé tehdy pracovali s verzí, zda jí neselhaly brzdy, nešlo o jinou technickou závadu vozidla, případně snad dokonce motiv politický. Její jednání po spáchání činu však vylučovalo, že by nešlo o přímý úmysl.
Vjela jsem do hloučku lidí a přejížděla je, řekla
Hepnarová nepocházela z rozvrácené rodiny. Její otec byl bankovní úředník, její matka pak zubařka. Studentka byla výborná, v pozdějších letech si ale přestala rozumět se svou rodinou, ani s okolím příliš nekomunikovala. Celý svět byl pro ni nepřítelem, který jí nerozumí. V roce 1964 se pokusila o sebevraždu a skončila tehdy v psychiatrické léčebně.
Že svůj hrůzný čin plánovala, stvrdila mimo jiné tím, že místem projela několikrát. Čekala, až bude na místě dost lidí. „Nepřekážely zde žádné tramvaje ani auta, cesta byla zkrátka volná. V tom okamžiku jsem se rozhodla, že právě teď to provedu. Strhla jsem řízení doprava na chodník, zde jsem řízení vyrovnala a jela jsem po chodníku, vjela jsem do hloučku lidí a přejížděla je,“ řekla ve své výpovědi.
Budu souzena a potrestána
Svůj úmysl popsala pro redakci Svobodného slova a Mladé fronty. „Vážení, prosím, abyste přijali tento list jako dokument. Byl napsán na obranu proti případnému znevážení mého činu, také jako poukázání na to, že jsem člověk pohybující se dosud v mezích duševní normy... Dnes ukradnu autobus a plnou rychlostí vjedu do davu lidí. Stane se to pravděpodobně někde v Praze 7. Zaviním smrt x lidí. Budu souzena a potrestána. Kdybych odešla jako neznámý sebevrah, bylo by to pro vás příliš laciné. A protože společnost je tak velký suverén, že není schopna sama sebe odsoudit, bývá někdy souzena soukromě... Toto je můj rozsudek: Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím.“
S obhájcem nemluvila
Měla zkušeného obhájce, ale vůbec s ním nespolupracovala. V dubnu 1974 ji soud uznal vinnou z osminásobné vraždy a odsoudil ji k trestu smrti. Hepnarová rozsudek přijala. Z úryvků výpovědí mrazí.
„Jestliže má společnost svědomí ničit jednotlivce, tak naopak jednotlivec má svědomí ničit společnost.“
„Chtěla jsem se pomstít celé společnosti, včetně své rodiny, neboť všichni se ke mně chovají nepřátelsky.“
„Po činu u mě nastalo určité uvolnění a spokojenost, že se mi plánovaný akt msty vydařil.“
„Trestu smrti se nebojím a přijímám ho...“
Kat, který Hepnarovou popravoval, později řekl, že mu jeho povolání zhnusila. Slova zachytil Bohumil Hrabal: „Já osobně jsem proti trestu smrti věšením od té doby, co jsem věšel tu krásnou slečnu. Tak dlouho objížděla Štrosmajerák, až tam na nástupišti tramvaje bylo tolik lidí, že si dodala kuráž a napálila do nich dodávku... Než jsem ji dovedl a oběsil, podělala se mi a pomočila a pozvracela tak, že mi toto mé řemeslo zhnusila... Proto jsem proti trestu smrti.“
Lesní vrah Viktor Kalivoda
V roce 2006 stanul před soudem Viktor Kalivoda, kterého média označovala jako lesního vraha. Známý je také pro svou účast v soutěži Chcete být milionářem? uváděnou Vladimírem Čechem. Byl odsouzený k doživotnímu vězení a před soudem tvrdil, že zabíjel z donucení pod vlivem popravené Olgy Hepnarové. Říkal, že slyší její vnitřní hlas, který mu našeptává, aby pokračoval v tom, co ona začala. V září 2010 zemřel, když si ve valdickém vězení podřezal žíly.
Zdroj: kriminalistika.eu, wikipedia.org, iDNES.cz
KAM DÁL: Tragické Dubňany: Mladý muž si vybral za oběť sedmiletou dívku.
