Italský hudební skladatel Antonio Salieri není fiktivní postavou z knihy, divadla ani filmu. Jedná se o existující osobnost vážné hudby, která patřila mezi ty nejlepší a nejoceňovanější skladatele své generace. Z Itálie se velmi brzy dostal do Vídně, kde už jako sirotek dosáhl toho nejlepšího hudebního vzdělání pod patronátem Floriana Leopolda Gassmanna.
Dobré kontakty u dvora, úspěchy oper v Paříži a desítky mladých talentů, kterým později on sám pomohl vyrůst v geniální hudební skladatele. Že vám podobný životopis nezapadá do obrazu, který znáte z filmu Amadeus? Není se čemu divit. Slavný film režiséra Miloše Formana, který představuje Salieriho jako závistivého génia průměrnosti, se v jeho případě nezakládá na pravdě.
Psal o něm už Puškin
Mýtus o Salierim, který by měl být snad vinen ze smrti slavného Wolfganga Amadea Mozarta, sice nejvíce rozšířil zmíněný oscarový snímek, ale kořeny této konspirační teorie jsou mnohem hlubší. Už slavný spisovatel a dramatik Puškin totiž napsal divadelní hru Mozart a Salieri, kde je tento nevinný Ital označen za vraha.
Tento nepravdivý příběhový konstrukt následně rozvinul divadelní dramatik Peter Shaffer ve své hře v USA, kterou viděli producenti a hlavně také režisér Miloš Forman. Ten byl zápletkou ohromen a námět byl na světě. Shaffer dostal zadání napsat scénář a film Amadeus měl premiéru v roce 1984. Salieri dostal nálepku vraha a závistivce, s kterou reálná postava vlastně nemá nic společného. Italský skladatel se ovšem s Mozartem moc dobře znal. Jednalo se ovšem vesměs o korektní vztah. Jak to tedy bylo doopravdy?
Učil i jeho syna
Teorie o tom, že Salieri Mozarta ze zášti otrávil, definitivně vyvrátila vídeňská výstava věnující se vztahu těchto dvou osobností, která proběhla na začátku roku 2014. Hudební vědci tuto verzi Mozartovy smrti dávno opustili. Dobové dokumenty, dopisy a jiné důkazy totiž hovoří jasně.
Oba se naopak velmi respektovali a vztah byl více než korektní. O tom svědčí i fakt, že když Mozart zemřel, Salieri vyučoval hudbu jeho syna. Pokud by tedy v té době existovala pochybnost o čestnosti italského skladatele, jen těžko by vdova Constanze dala svého syna do učení k vrahovi jeho otce.
Salieriho pověst v rámci historické výpovědi utrpěla bolestivou a nespravedlivou ránu. Pod rouškou skvělého fiktivního dramatu je tak zakryta jeho pravá povaha, která byla vřelá a inspirativní. Byl učitelem hudby nejen Mozartova syna, ale také Ludwiga van Beethovena či Franze Schuberta.
Puškina, který stál u zrodu vraha Salieriho, inspiroval pravděpodobně sám italský skladatel. Ten se totiž v době, kdy trpěl těžkou demencí, svěřil s tím, že Mozartovi velmi ublížil. Zda je tato kulturní konspirace založená na pravdě, je jen těžko prokazatelné. Z dobových dokumentů je však jasné, že Salieri je nevinen, což v roce 1997 potvrdil i milánský soud, který se rozhodl tento dvě stě let starý spor rozřešit.
I v českém Muzeu hudby se můžeme přesvědčit o tom, že Mozart a Salieri byli více přátelé než rivalové. Uchovaná je zde totiž jejich společná skladba.
Zdroje: redakce, ceskatelevize.cz, theguardian.com, nytimes.com
KAM DÁL: Mozart by měl radost. Bertramka možná bude národní kulturní památkou.