Člověk by se v tom někdy dokonce ztratil. Stačí nešikovně zmáčknout tlačítko ovladače a být lehce nepozorný, aby se divákovi zamotaly klidně dvě až tři kriminálky do jedné. V hlavním vysílacím čase se totiž odehrává na několika stanicích najednou v podstatě to samé. Překvapivě mizí zahraniční produkce a na obrazovkách se objevují čeští detektivové, policisté, vrazi a násilníci. Kde se vzala posedlost krimi seriály a proč je potřebujeme neustále sledovat?
Jsem v tom
Velkou roli v aktuální poptávce po nevyřešených vraždách na televizních obrazovkách má tradice. Hříšní lidé města pražského či 30 případů majora Zemana jsou prostě s naší kulturou neodmyslitelně spojeny a je jedno, že jeden ze zmíněných policistů pracoval hlavně pro socialistickou propagandu.
V Československé televizi se v minulosti objevoval velký počet kvalitní tvorby s detektivním námětem. Našinec je tak přes několik generací zvyklý se podílet na vyšetřování vražd či loupeží. Samotný žánr kriminálek a detektivek má v sobě zakopaného psa, který vlastně hypnotizuje zdejší diváky na maximum.
Divák je totiž vtažen do dramatu, protože je jeho součástí. Buď ví pachatele a aktivně sleduje, jaké stopy detektiva dovedou k pachateli, nebo stejně jako vyšetřovatel neví nic a musí sám zapojit mysl, aby se podílel na hledání viníka.
Obrovský počet naší i převzaté tvorby si o pozornost diváka říkal hlavně v devadesátých letech. Případy pro pátera Knoxe či Colombo, To je vražda, napsala či Hercule Poirot. Legendy s ještě hlubšími kořeny nacházíme i v knihách. Takový Sherlock Holmes nechybí v žádné z českých knihoven a jeho seriálová i filmová podoba rozhodně českého diváka nenechá chladným.
Průzkum vše potvrzuje
Podle klasických koláčů sledovanosti, kterými se v minulosti velmi rád chlubil bývalý ředitel televize Nova Vladimír Železný, si vedou nové české detektivky velmi dobře. Nutno podotknout, že kamkoli přepnete, narazíte na jednu z nich, takže těžko říct, jak je podobný argument objektivní.
Faktem ale zůstává, že až 80 procent diváků ví, jaké kriminální pořady v televizi běží, což je důkaz o získané pozornosti diváka. Vzhledem k tomu, jak široká je nabídka zahraniční produkce, není česká obsese vraždami a kriminálními činy ojedinělá. Podobně to funguje ve všech zemích, ale společně s Německem v tomto ohledu patříme mezi nejvěrnějšími diváky tohoto žánru v Evropě.
Jestli český divák hledá uklidnění v tom, že jeho život ještě není tak tragický jako v případě mrtvoly v igelitovém pytli, je otázkou. Každopádně je to pro televizní stanice sázka na jistotu. Jen by to chtělo ještě povýšit úroveň konkrétních seriálů. Příslibem jsou seriály jako Rédl, Svět pod hlavou či Zrádci.
